Ortoped Jan Bartoníček: Zapomeňte na seriálové operace ve výtahu, výjimka je Nemocnice na kraji města
K ortopedii ho přivedla jeho vlastní zranění a kostem se věnuje už přes 40 let. „Na těle se nejdřív opotřebují klouby. Pokud je máte v nepořádku, tak vás to bolí.“
„Jsou operace, které děláte téměř denně, jako náhrady kyčelního nebo kolenního kloubu. To jsou operace víceméně typizované. Pak mám úrazové, s kterými se setkáte jednou za rok, za deset let, nebo i poprvé. Na každou operaci byste měl být do hodiny připraven. Rozhodujete o kvalitě života pacienta. Když jsou to nestandardní případy, tak jdu znovu do učebnic a atlasů anatomie,“ říká profesor Jan Bartoníček, přednosta Kliniky ortopedie 1. LF UK Praha a Ústřední vojenské nemocnice.
Je rozdíl mezi plánovaným zákrokem a čerstvým úrazem. „Při plánovaných operacích je čas na prodiskutování a probíhají většinou standardním způsobem. Úrazy buď řešíte hned, nebo se třeba čeká, až splaskne otok. Tady vždycky máte určitý čas. Takže zapomeňte na seriálové operace ve výtahu,“ potvrzuje fakt, že seriál úplně neodpovídá realitě.
Výjimka potvrzuje pravidlo
Důslednou přípravu scénáře ale oceňuje u legendární Nemocnice na kraji města. „Když se točil seriál Nemocnice na kraji města, byl jsem student a už jsem chodil na Bulovku. A odtud tam několik instrumentářek chodilo držet nástroje. Tak třeba ta, co držela špulky na nitě, to byla Míla. Scénář byl připraven velmi pečlivě a dost reálně, i když se dnes nad tím můžeme usmívat, ale tak to tenkrát bylo. V dnešních seriálech na jedný straně doktor operuje kosti a na druhý srdce, takový odborník neexistuje, tomu se jen usmívám.“
Pro ortopedii, tak jako pro jiné obory, je potřeba mít určité předpoklady. „Je to široký obor, kde ale ne všichni musí operovat. V ambulanci máme ortopedy ne zcela zručné, ale vynikající diagnostiky, a ti jsou velmi cenní. Na operačním sále zručnost potřebujete, a pokud nejste vyloženě Pat a Mat, tak se běžné operace můžete naučit. U složitějších operací už je zručnost potřeba.“
Před 25 lety se začal věnovat operacím lopatky, která se do té doby téměř nijak neléčila. „Placatá trojúhelníková kost, zvaná lopatka, pro mě v prvním ročníku medicíny byla totálně nezajímavá. Ale všechno se vyvíjí, přibylo sportů, a vůbec nejčastější úraz lopatky je mezi cyklisty.“
Kosti promlouvají
Velkou zálibou profesora Bartoníčka je historie a archeologie. Podílel se na výzkumu ostatků Karla IV. „Vedoucí výzkumu se mnou konzultoval některá jeho poranění kostí, takže jsem měl možnost do toho nahlédnout a jsem za to životu vděčný. To jsou věci, které se vám stanou jednou za život.“
U Ladislava Pohrobka se třeba zjistilo, že nezemřel na otravu, ale na akutní leukémii. Tím se očistilo jméno Jiřího z Poděbrad, který byl z otrávení podezřelý. Jan Lucemburský měl zase průstřel lopatky šípem. „Díky profesoru Vlčkovi máme kosterní pozůstatky, které promlouvají, a to nikdo jiný po celém světě nemá. Mám pocit, že si toho nevážíme.“
Co všechno obnáší příprava na operaci? Jak jsou na tom ženy-ortopedky? Jaký zažil raritní úraz a která zlomenina bolí nejvíc? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
