Nor Eliassen kraloval Jizerské 50 s velkým náskokem. Nečekal jsem to, přiznal v cíli

V cílové rovince by mohl Petter Eliassen zastavit, vypít kávu, usmát se na fanoušky, dojet poslední metry pozadu, ale snad by i tak těsně triumfoval na letošní Jizerské padesátce. Tohle divadélko si pochopitelně odpustil, a tak ještě mohl v cíli nějakou chvíli odpovídat novinářům, než dorazili zostuzení vlčáci víc než marně nahánějící od 30. kilometru suverénního Nora.

„Sám jsem velmi překvapen, rozhodně jsem to nečekal. Navíc na tak náročné trati. Na prvních kilometrech jsem se přitom necítil moc dobře, ale druhá polovina závodu mi vyšla a sekundu po sekundě jsem navyšoval svůj náskok,“ usmíval se v cíli Eliassen.

Až s velkým odstupem za ním projel cílem druhý Johan Kjoelstad, jehož ztráta na vítěze činila více než tři minuty. Možná i díky tomu, že Eliassenův únik nějaký čas nikdo nebral příliš vážně.

„Měl skvěle připravené lyže. Ostatním se možná nechtělo tolik jet a čekali na hromadný závěrečný sprint,“ uvedl novopečený vítěz Jizerské padesátky.

Tak či onak, na Pettera Eliassena nikdo neměl, on sám se neohlížel a prostě jel, drtil soupeře, a příliš nebral ohled na ostatní. Tedy v tom smyslu, že ten, kdo byl dojetý o kolo, byl rozhodčími ze závodu stažen.

Čtěte také

Třeba pro Martina Lopotu z Dukly Liberec proto závod skončil výrazně dřív, než by si sám představoval. „V podstatě jsem to kvůli němu nedokončil, protože nebýt jeho, tak bych kolo nedostal,“ prohlásil Lopota.

O něco lépe se dařilo dalšímu českému lyžaři, kterým byl Jiří Ročárek.

„Někdo mi hlásil, že mi to o kousek vyšlo a že mě nedojel. Bylo mi jasné, když mi asi v desátém kole hlásili ztrátu na prvního asi pět minut, že budu mít co dělat, aby mi nedal kolo,“ dodává Ročárek, jenž se na rozdíl od řady jiných do cíle dostal. Přestože měl namále, nakonec překvapil 20. příčkou a tím pádem druhým nejlepším českým výsledkem.