Nežijeme ve tmě - vyvraceli v České Lípě mýty a omyly samotní nevidomí

Nevidomí musí mít například v kuchyni vše na svém obvyklém místě a dobře ji znát. „Takto to začne pískat. Jmenuje se to hladinka a slouží k tomu, aby - když se nalévá voda do hrnku - nevidomí nemusel dávat prst přes jeho hranu. Poznají tak, že se nalévá voda," vysvětluje při nalévání vody do hrnečku nevidomá Zuzana Duchoňová.

Nevidomí a slabozrací zvládají běžné domácí činnosti s nejrůznějšími pomůckami. Jana Řehořková ukazuje plastový rámeček, pomocí kterého si mimo jiné nevidomí určí hodnotu bankovek.

„Bankovky se poznávají těžko a na to je dobrá ta šablonka. Do peněženky si je pak musíte rozdělit. Ono je to o tom, že vám v obchodě vrátí peníze a nemůžete tam pak půl hodiny s penězi manipulovat."

Podle nevidomých na nové bankovce její hodnotu poznají podle znaků. V šablonce vloží bankovku do svorky ve tvaru písmene U, přehnou přes okraj plastového rámečku. „A nahmatám vyražené čárky. Ty určují hodnotu peněz. Jedna z čárek je stokoruna, další dvouset koruna, třetí je pětistovka. Bankovka nedosáhla na čtvrtou čárku a tak vím, že je v hodnotě pět set korun."

Roman Vaněk a jeho vodící pes Nabu|foto: Tomáš Mařas

A jak je to s vodícími psy? Mají na obojcích rolničky. Nevidomí tak mají přehled o tom, kde se pes právě pohybuje. Podle nevidomého Romana Vaňka se s vodícím psem výrazně mění i možnost pohybu.

„Nevidomý člověk, který dostane psa, tak tomu se změní život. Se psem je svobodnější. Může jít ven a nemusí čekat, až se někdo z rodiny vrátí z práce. Nesmíte mít strach."

Nevidomí a slabozrací mají i své speciální hry, jako je například obdoba stolního tenisu s ozvučeným míčkem. „Třeba hrajeme bowling, máme plavání, zkusili jsme si horolezeckou stěnu, jezdíme na koni. Zkusili jsme i jízdu na čtyřkolce a měli jsme i tandemové kolo. Mým velkým snem je zkusit si tandemový seskok s padákem," vypočítává Roman Vaněk a dodává: „Žijeme jako každý vidící člověk, žijeme normální život a nic si z toho neděláme, že nic nevidíme."