Návrat Benazír Bhuttové do Pákistánu

Z exilu se totiž vracela i v roce 1986, kdy ji v Láhauru vítalo 750.000 stoupenců. Bhuttová tehdy přicházela jako bojovnice proti diktátorskému režimu generála Zijáula Haka, který nechal popravit jejího otce a bývalého premiéra Alího Bhutta.

Stejně jako v roce 1986 v Láhauru i včera v Karáčí bylo uvítání Bhuttové skutečně velkorysé. Co je ale podstatnější, Bhuttová se do Pákistánu opět vrací za situace, kdy v čele země stojí generál, který se navíc nezdráhal vládnout silně nedemokratickými prostředky. Tady ale, zdá se, paralely s rokem 1986 končí. Tehdy za sebou Bhuttová jako dcera svého otce měla skutečně obrovskou podporu a po smrti generála Haka se v roce 1988 stala premiérkou. Nyní je ale situace nejen jí samotné, ale především celé země mnohem komplikovanější. A to zdaleka nejen kvůli včerejšímu krvavému teroristickému útoku.

Už řadu měsíců se spekuluje o tom, že Bhuttová se s nynějším prezidentem generálem Parvízem Mušarafem chystá uzavřít dohodu o vzájemné spolupráci. Když pákistánská vláda před nedávnem zrušila proti ní vznesená obvinění z korupce, zdálo se, že dohoda je už připravena k podpisu. Další kroky, které by měly být její součástí, ale zatím nenásledovaly. Jedná se především o to, aby Bhuttová mohla eventuálně znovu zastávat premiérský úřad. Podle stávající legislativy, samozřejmě účelově vytvořené Mušarafem, nesmí v tomto úřadě nikdo odsloužit více než dva mandáty, tedy přesně tolik, kolik jich za sebou má Bhuttová, a také další určující postava pákistánského politického života Naváz Šaríf. Bhuttová dále požaduje, aby prezident ztratil pravomoc premiéra odvolat a aby Mušaraf umožnil konání skutečně svobodných parlamentních voleb. Nic z toho generál zatím nesplnil. Kromě už zmíněné amnestie se pouze zavázal, že po svém znovuzvolení prezidentem opustí funkci velitele armády.

Otázkou nyní je, jak do těchto převážně zákulisních kalkulací o dělbě moci zasáhne včerejší návrat bývalé premiérky, navíc doprovázený nejhorším sebevražedným útokem v pákistánských dějinách. Bhuttové hrozilo smrtí hned několik radikálně islamistických skupin, premiérka ale z jeho zosnování obvinila stoupence režimu generála Haka, kteří mají podle ní stále velký vliv v pákistánských bezpečnostních složkách. Její manžel však z útoku přímo obvinil vládní místa.

To se zdá být málo pravděpodobné, už jen proto, že na expremiérčinu bezpečnost dohlíželo v Karáčí 20.000 policistů. Podstatné je ale to, že Bhuttová potvrdila své odhodlání v zemi zůstat a vést svou Pákistánskou lidovou stranu do parlamentních voleb, které by se měly konat nejpozději v polovině ledna. Smutné okolnostmi, které návrat bývalé premiérky do vlasti provázely, tak situaci na pákistánské politické šachovnici nezměnily: i nyní se zdá, že základní otázkou zůstává, zda dojde k nějaké formě dohody Bhuttové a Mušarafa.

Je jasné, že ujednání o spolupráci potřebují oba. Mušarafova popularita je na bodu mrazu a zdá se být jisté, že jemu věrné síly utrpí v nadcházejících volbách těžkou porážku. Spojenectví s Bhuttovou a její výborně organizovanou Pákistánskou lidovou stranou by ho mohlo zachránit před tím, aby musel od příštího roku čelit opozičně naladěnému parlamentu. Na druhou stranu je ale jasné, že by přišel o své dosavadní výsadní postavení a především odchod z čela armády by mohl jeho politickou budoucnost významně ohrozit. Jenže za současných okolností se zdá, že Mušaraf prakticky nemá na výběr: buď přistoupí na kompromis nebo bude nucen vyhlásit výjimečný stav. Z jeho okolí pronikly zprávy, že přesně to se generál chystá učinit, pokud Nejvyšší soud zruší jeho znovuzvolení prezidentem z počátku října. Návrat k diktatuře nepopulárního generála by ale pravděpodobně znamenal ještě tvrdší vzrůst extremismu, než který Pákistán zažívá nyní.

Ale ani Bhuttová nesedí v politickém sedle úplně pevně. Předně může čelit zatčení, pokud Nejvyšší soud neuzná amnestii, kterou jí vláda poskytla. Ještě důležitější je ale to, že její popularita v poslední době poměrně dramaticky klesla. Podle průzkumu Mezinárodního republikánského institutu jí chce v čele země vidět jen 28 procent respondentů. Mušarafova popularita je ještě nižší a zdá se, že propad obliby Bhuttové souvisí právě s tím, že se zapletla do složitého vyjednávání s nepopulárním prezidentem. Je pak vcelku logické, že zmiňovanému průzkumu vévodí Naváz Šaríf, kterého Mušaraf po jeho zářijovém návratu do Pákistánu promptně deportoval do Saudské Arábie.

Bhuttová tak může ve volbách zřejmě uspět jen tehdy, když Pákistánce přesvědčí o tom, že její případná dohoda s Mušarafem nebude mocenským kartelem, ale naopak umožní konání skutečně svobodného hlasování. Tedy takového, kterého se bude moci zúčastnit i Šaríf.

Pákistán má pravděpodobně před sebou velmi bouřlivou předvolební kampaň, při které zřejmě opět dojde slovo i na násilné útoky. Pokud však volby budou skutečně férové, existuje naděje na následné uklidnění. Je nyní především na generálu Mušarafovi, aby nastoupení takové cesty umožnil.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .