Milovníci historie můžou v Liberci putovat za tajemstvím cechů

Řemeslná výroba hrála v dějinách středověkých měst důležitou roli. Řemeslníci tvořili významnou skupinu obyvatel, bývali členy městské rady a často působili rovnou v čele městské správy.

Profesně se řemeslníci sdružovali v bratrstvech. Zpočátku je ale vrchnost zakazovala. Z nich se později vyvinuly cechy. Smyslem cechu bylo především hájit zájmy svých členů, dohlížet na kvalitu a cenu zboží, ale také například nedovolovat provozování řemesla někomu, kdo nebyl členem cechu. Nečlen tak prakticky nemohl své řemeslo vykonávat.

Prvním dokladem o ceších na českém území je cechovní řád pražských krejčí z roku 1318. Často se více řemesel spojovalo do jednoho cechu, například cech ševců a obuvníků, mlynářů a perníkářů, zedníků a kameníků nebo krejčích a soukeníků. V menších městech se takto spojovala do jednoho cechu někdy i velmi různorodá řemesla. Cechy odumíraly s nástupem průmyslové výroby a v roce je císařský patent zrušil nadobro.

Nejstarší zmínka o cechu v Libereckém kraji

Nejstarší cechovní písemnosti, které se tu vystavují, jsou z Frýdlantu. Jsou tu dokumenty už z 16. století třeba z cechu tkalců, krejčích, obuvníků, řezníků, pekařů nebo z bratrstva soukenických tovaryšů.

Podle autora výstavy Jiřího Bocka je asi nejvýznamnějším cechem Liberecký cech soukenický, který vznikl už v roce 1579. Právě na něm stál nebývalý rozvoj města, jeho bohatství a sláva.

Vitrína o ceších, které byly nalezené v Liberci|foto: Petr Kolín

Zlaté období nastalo pro Liberec v 18. století s rozvojem textilního průmyslu. Nejprve se původní cechovní výroba přerodila v manufakturní, kdy v Liberci pracovalo na 800 soukenických mistrů, 480 tovaryšů a víc než 1000 jejich pomocníků.

Liberec se tak stal největším manufakturním městem Království českého a jeho důležitost ještě stoupla přeměnou manufaktur na textilní továrny. Cechy působily především ve městech. Dochované materiály jsou z Českého Dubu, Frýdlantu, Hodkovic n. M., Hrádku n. N., Chrastavy, Liberce, Nového Města p. S. nebo z Osečné.

Bohužel z činnosti řady cechů se žádné archiválie nedochovaly a dnes víme jen to, že existovaly. Podobné je to také u některých společenstev. Výstava ale představí nádherné veduty neboli grafické záznamy, listiny, pečetidla, cechovní artikule nebo vandrovní knížky.

Liberecký archiv je plný pokladů

Nejstarší archiválie v libereckém archivu jsou ze 14. století. Převážná část materiálů do roku 1945 je s ohledem na charakter zdejšího osídlení psána německy. Návštěvníkům a badatelům je k dispozici archivní knihovna s 24.000 tituly knih, novin a dalších publikací. V depozitářích archivu je přes 6 kilometrů archiválií tvořících zhruba 2200 souborů. Množstvím patří Liberec mezi největší okresní archivy v republice. Za tajemstvím a minulostí cechů můžou návštěvníci putovat po další tři týdny, do pátku 3. července.

Výstava je přístupná od pondělí do čtvrtka, v pátek jen po předchozí domluvě. Vstupné se neplatí!