Před rozhlasem:
Kdybych měla psát pracovní životopis, musely by vzniknout dva. Jeden, který by mapoval mojí moderátorskou kariéru a jeden pěveckou. Původně jsem si vybrala profesi historičky. Tento obor, konkrétně historii a muzeologii, jsem vystudovala na Slezské univerzitě v Opavě a současně vystudovala i ostravskou Lidovou konzervatoř. Už během studií jsem začala pracovat jako redaktorka a moderátorka zpravodajství České televize. V roce 1994 jsem začala moderovat hlavní zpravodajskou relaci v TV Nova. Od roku 1996 jsem nastoupila jako moderátorka večerního zpravodajství do TV Prima a hlavní zprávy tam moderovala až do roku 2006. V roce 2007 jsem moderovala na ČT24 živý diskuzní pořad Vedlejší efekty. Od března 2008 do září 2009 jsem moderovala zprávy a publicistické pořady v digitální zpravodajské televizi Z1.
V roce 1996 jsem začala také v rádiu Frekvence 1 moderovat svůj pořad Odpolední klid, který se každý víkend živě vysílal téměř tři roky. Mezi hosty byly i osobnosti, které tady mezi námi už nejsou, a tak rozhovory s Pavlem Tigridem, Borisem Rösnerem, Waldemarem Matuškou, Jiřím Reinsbergem nebo Miloslavem Šimkem patří mezi vzácné vzpomínky a relikvie, které umožňuje profese moderátora.
Pravidelně také publikuji své „glosy“ v časopise Československá fotografie. Souběžně s touto moderátorskou a novinářskou profesí hostuji v operních domech v Česku, koncertuji doma i v zahraničí a spolupracuji s mnoha hudebními tělesy.
Do divadla jsem vstoupila prostřednictvím muzikálu. Tři roky jsem zpívala jednu ze sólových rolí v úspěšném muzikálu Krysař. Po té jsem se zaměřila především na klasickou hudbu. V českých divadlech hostuji v mezzosopránových rolích (G. Verdi: Nabucco – Fenena, G. Puccini: Madama Butterfly – Suzuki, Ch. Gounode: Faust a Markétka – Siebel, W. A. Mozart: Cosi fan tutte – Dorabella, A. Dvořák: Rusalka – žínka, J. Strauss: Netopýr – hrabě Orlovský, A. Dvořák: Čert a Káča – Káča...). Pravidelně koncertuji s Triem Amadeus. Tento mozartovský projekt je mimořádný především tím, že úpravy písní i árií pro mezzosoprán a dechové trio vznikají speciálně pro společné koncerty.
Zároveň jsem součástí Tria Lyrico (Kateřina Englichová – harfa, Žofie Vokálková – flétna), kde interpretuji především francouzský a italský repertoár spolu s harfou a flétnou. Spolupracovala jsem s řadou hudebních těles, například se Severočeskou fi lharmonií, Královéhradeckou fi lharmonií, Janáčkovou fi lharmonií Ostrava, Wihanovým kvartetem. Hostovala jsem ve Státní opeře Praha, v Hudebním divadle v Karlíně, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, v Městském divadle Karlovy Vary a pravidelně hostuji v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.
Na společných projektech jsem spolupracovala s Kateřinou Englichovou, Lubomírem Brabcem, Jaroslavem Svěceným nebo Wihanovým kvartetem. V repertoáru mám mezzosopránové i některé sopránové role, řadu písňových cyklů a oratorních skladeb. Koncertuji nejen na domácích scénách, ale také v New Yorku, Německu, Rakousku, Japonsku nebo na Kypru. Ve své koncertní činnosti se věnuji i dětem. Koncertní program „Vážná hudba nemusí být vážná“ se snažím mladým lidem přiblížit klasickou hudbu. Za činnost v oblasti umění mi v roce 2002 udělila Evropská unie umění Cenu Gustava Mahlera.
Všechny články
-
Nejsme připraveni na krizi. Podcenili jsme hrozby, říká Andor...
Proč nejsme povětšinou připraveni ani na sebemenší krizi? Na peníze se vymlouvat nemůžeme, protože někdy stačí opravdu málo.
-
Může člověk neustále naslouchat řeči světa? Odpovídá Pavlína Brzáková, která studovala šamany
Šamany dnes podle ní vidíme hodně zkresleně. Jak vypadal skutečný šamanský obřad? A jak se šamanství předává? Jde naučit?
-
Pivo už dneska není jako dřív. Jeho chuť se změnila
Za posledních 20 let se změnilo tlakování, kvalita chmele i způsob kvašení. Bylo to k lepšímu?
-
V Česku se staví největší soukromý bunkr na světě. Před čím...
Průzkumy veřejného mínění ukazují, že lidé mají stále větší obavy z budoucnosti. Otázkou je, jestli jen „slyší trávu růst“, nebo jsou přirozeně obezřetní.
-
Josef Lustig: Můj fotr a jeho nejoblíbenější koncentráky
„Někteří mají blbý fotry. Ty máš dobrýho. A ještě to je kamarád,“ říkal si Josef Lustig. Jak se muži, který má sám ledacos za sebou, žije ve stínu slavného otce Arn...
-
Dokážeme odhalit i pět let starou půlmilimetrovou stopu krve,...
Znáte seriál Sběratelé kostí? Přesně tak to ve skutečnosti nevypadá. „Mít takovou techniku, to by byl sen,“ říká komisařka. Přesto její odbor dělá věci skoro nemožné.
-
dTest: Mobilní operátoři porušují evropské směrnice! Vy pak...
Kdo mlčí, ten souhlasí. Tohle bohužel platí, i když vám operítoři ohlásí změnu podmínek. Co na tom, že tak vlastně nedodržují vlastní dohodu s vámi?
-
Vody naprší víc než dřív, ale trestuhodně ji necháme odtéct...
Studánky, tůně, pramínky, mokřady, říčky, rybníky, jezera... Tak vypadala (a naštěstí ještě někde i vypadá) naše krajina. Ale není to samozřejmost.
-
Vysoké koncentrace chemických hnojiv způsobují, že se ryby...
Proč nemáme k půdě vztah jako k matce Zemi, která nás živí? Co všechno může ovlivnit špatné chování k půdě?
-
Milanu Heinovi radil Miloš Kopecký. O čem s ním nikdy nechtěl mluvit?
Svého času byl boxerem a hercem. Dnes je majitelem pražského Divadla Ungelt. Při jeho zakládání mu radil Miloš Kopecký.
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 12
- 13
- 14
- 15
- 16
- …
- následující ›
- poslední »