Malířovo rozjímání aneb Za Maxem Švabinským

Pořad složený ze vzpomínek na vlastní umělecké začátky natočil Max Švabinský v Československém rozhlase v roce 1958, tedy v čase, kdy mu bylo 85 let. V té době byl už váženou a hluboce uctívanou veličinou českého výtvarného nebe. Věhlas si získal právem, byl obdivován především pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a brilantní zvládnutí rozličných grafických technik.

Max Švabinský-v roce 1948|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jeho celé jméno znělo - Maxmilian Theodor Jan Švabinský. Narodil se 17. září 1873 v Kroměříži. O dráze umělce snil od mládí. Rodiče pro to příliš pochopení neměli, ale on je nakonec přesvědčil velmi špatnými výsledky, jichž dociloval jako student německé reálky (zejména v matematice). A tak nakonec svolili, aby zkusil udělat zkoušku na pražskou Akademii výtvarných umění. Dopadl výborně a nastoupil do ateliéru Maxmiliána Pirnera.
V přiložené zvukové ukázce Švabinský vzpomíná právě na svého váženého profesora a jeho pedagogické metody.

Švabinský - portrét sochaře Stanislava Suchardy|foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

Už na studiích byl Maxi Švabinskému svěřen úkol vytvořit cyklus perokreseb s portréty českých umělců. Byl už v té době vynikající portrétista, ale nejen to: ve své tvorbě se posléze věnoval celé řadě dalších námětů jako krajinomalbě, knižním ilustracím, erotickým námětům, tvořil plakáty, ex libris, připravoval návrhy gobelínů, vitráží, poštovních známek a bankovek.
Pestrý je rovněž výčet jednotlivých výtvarných technik, které využíval – šlo o olejomalby, perokresby, litografie, mozaiky, akvarely, mezzotinty, lepty, pastely, dřevoryty, kresby suchou jehlou, křídou, tužkou, uhlem…
Hovoří se o něm jako příslušníkovi generace, která stála u zrodu českého moderního výtvarného uměni – a to vedle Jana Preislera, Antonína Slavíčka a Miloše Jiránka.

Satyrovo odpoledne|foto: Wikimedia Commons, lic. Public domain

Z pohledu historiků výtvarného umění je nejvýznamnější Švabinského raná tvorba, kterou se spolupodílel na podobě české secese (Chudý kraj), a monumentální návrhy oken pro chrám sv. Vita (Poslední soud). Početná krajinářská kresba a grafika se vyznačovala impresionisticky laděnou přírodní lyrikou.
Významná a zakladatelská je zejména Švabinského činnost v oboru grafiky (dřevoryty Velká rajská sonáta, Sv. Jan Křtitel), o jejíž rozvoj se zasloužil i pedagogickou činností na grafické speciálce AVU, z níž vyšla řada grafiků, určujících podobu českého sociálního umění dvacátých let 20. století.

Kněžna Libuše věští slávu Prahy|foto: Wikimedia, public domain