Má význam závodit? ptala se Koukalová v létě. Pak našla motivaci a už zase vítězí

„Asi ani největší optimista by to nečekal. Myslím, že ani trenéři ne. Vzhledem k letním problémům v přípravě jsem si rozhodně nepředstavovala začátek sezony až takhle skvěle,“ říká Gabriela Koukalová po vítězství ve stíhacím závodě v Östersundu.

Po triumfu vyskočil na stupně vítězů, mávala fanouškům, usmívala se. Přitom ještě v létě se vítězka SP cítila jak postavy z Harryho Pottera po útoku mozkomorů: bez štěstí a bez naděje.

„Rozplynuly se ambice a ideály. Najednou jsem vůbec nevěděla, proč bych vůbec měla závodit, jaký to má všechno význam. Bylo to jako vyhoření,“ vzpomíná na obtížné letní měsíce.

Vyčerpaná byla po životní sezoně i fyzicky, dokonce skončila na infuzích a kolikrát se musela přemlouvat i k tomu, aby vstala z postele. K návratu do tréninkové dřiny jí pomohly i vzpomínky na dopisy fanoušků.

„Bylo to pro mě hrozné zadostiučinění. Lidé, kteří jsou nemocní nebo se jim stalo něco v rodině, píší, že fandí a že jim dodávám životní motivaci. To je nejvíc, co člověk může od fanoušků dostat,“ přemýšlí.

Teď se může Gabriela Koukalová spolu s fanoušky radovat. Zdá se, že je definitivně zpátky.