Liberečtí volejbalisté už nejsou 'věčně druzí', ve finále dominovali

„Myslím, že jsme pár lidem ukázali, že to nebude trvat věčně, že to jednou musíme vyhrát. Jsem neskutečně rád, že to vyšlo letos téhle partě kluků,“ smíval se liberecký nahrávač Jakub Janouch.

Když domácí volejbalisté přebírali mistrovskou trofej, hala se otřásala v základech, větší hluk možná nebyl v hale Dukly Liberec 12 let. Přesně před tolika lety se pod Ještědem naposledy tleskalo ligovým mistrům. Přezdívku „věčně druzí“ odpárali hráči Dukly z klubového znaku až včera po čtvrté finálové výhře.

O tom, že je pohár ve správných rukou netřeba pochybovat. Dukla prohrála jediný duel v základní části, jen jednou odešli její hráči z palubovky poraženi během play-off a ve finále přehrála obhájce titulu hned čtyřikrát poměrem 3:0 na sety.

„Nenacházím slova, takový kotel jsem ještě v Česku neviděl. Hráli jsme fantasticky, vyšlo nám úplně všechno,“ zhodnotil poslední zápas blokař Liberce Libor Leikep.

„Byl to můj velký cíl už od základky, kdy jsem začal hrát volejbal. Řekl jsem do kamery: ‚Mami, tati, je to doma.‘ Teď si asi budu muset stanovit další cíl,“ podělila se o své pocity zřejmě nejvýraznější postava sobotního klání.

Kolem Leikepa se do šaten trousili zklamaní českobudějovičtí volejbalisté, měli stříbrné medaile, ale nadšení z nich v tu chvíli nebyli. Šanci na zlato jim vzala zřejmě nepovedená domácí představení, protože na jihu Čech Dukla dvakrát hladce zvítězila a dostala se do rozhodujícího trháku.

„Nepotvrdili jsme to doma, kde nás seřezali 0:3. Nevím, jestli je sezona úspěšná, to je otázka vedení. Ale pro mě úspěšná není. Chtěl jsem ji zakončit titulem,“ hodnotí uplynulý extraligový ročník univerzál Michal Kriško, univerzál vicemistrů z Českých Budějovic, kteří se tentokrát museli sklonit před suverénní Duklou.