Liberecký kraj zaměstnává hendikepované, na starosti mají poštu nebo stolování

Janu Otlovou z Liberce postihla dětská mozková obrna. Dříve pracovala v chráněné dílně. Teď už sedmým rokem pracuje na krajském úřadu. Na starosti má stolování pro kancelář hejtmana a další drobné práce.

„Péči o květiny, skartaci písemností, kopírování dokumentů, uklízení porad a všechno možné,“ prozrazuje Jana.

Ani Petr Švorc není v zaměstnání žádným nováčkem. V minulosti si vyzkoušel být pravou rukou ředitele. „Byl to kulturní dům, kde jsem si vyzkoušel asistenta ředitele. Dále jsem organizoval archiv, pak jsem se zúčastnil kulturních akcí,“ vyjmenovává Petr.

V současnosti už téměř šest let pracuje v podatelně, kde se stejně jako ostatní zaměstnanci stará o spisovou službu.

„Mojí náplní práce je kompletní starost o poštu – přijmout ji, roztřídit, orazítkovat, evidovat, obsluhovat příchozí lidi a naopak vypravovat poštu ven. Doporučené pošty je kolem 40, obyčejné kolem 100,“ říká Petr.

Boj s předsudky

Zdravotně postiženým pomáhá hledat práci obecně prospěšná společnost Rytmus. Situace ve společnosti je podle ředitelky Antonie Dechťárové příznivější. Stále ale bojují s předsudky.

„Za těch deset let se to opravdu posunulo, ale stále je v podvědomí lidí to, že lidé s těžším postižením práci nezvládnou. Asi největší předsudek je v tom, že si zaměstnavatelé myslí, že přestanou chodit do práce – budou marodit, vymýšlet si. My ale víme, že motivace lidí je úplně jiná. Oni potřebují být ve zdravé společnosti. Hodně je to posouvá,“ vysvětluje Dechťárová.

Jana i Petr jsou v zaměstnání spokojení. Oba ale shodně tvrdí, že sami by si práci najít nezvládli. „Sám ne, je to pro mě složité. Z inzerátu nevyčtu, jestli bych to zvládal a jak to tam chodí,“ potvrzuje Petr.

V současné době krajský úřad zaměstnává 15 zaměstnanců se zdravotním postižením. Další dva zaměstnance s vážnou oční vadou.