Lepší čas než při závodě se na tréninku zaběhnout nedá, tvrdí Zuzana Hejnová

Na začátku letošního roku jsem si na instagramu atletky Zuzany Hejnové přečetla: Celý život mi říkali, že je důležité nepřepálit začátek a že rozhodující je až desátá překážka. To, co platí na ovále, dá se použít i v životě. Atletka roku 2019, dvojnásobná mistryně světa na 400 metrů překážek a bronzová medailistka z olympiády v Londýně.

S atletikou začala Zuzana Hejnová v rodném Liberci, v tamním Slovanu. Pak závodila za jablonecký LIAZ, za pražskou USK a od roku 2013 je jejím klubem Dukla Praha. Třikrát byla na olympiádě, šestkrát na mistrovství světa, třikrát na mistrovství Evropy.

Těžko jmenovat všechny vaše úspěchy, ale který je z vašeho pohledu nejdůležitější?

„Na to se mě ptá nejvíc lidí, ale já to nedokážu říct úplně přesně, protože získat titul je něco skvělého, ale ještě hezčí je ho obhájit, protože to je mnohem těžší. Ale medaile na olympiádě je pro mě asi nejcennější, protože to je jednou za čtyři roky a nepovede se to jen tak někomu.“

Nejste první olympionička v rodině, Michaela, vaše starší sestra reprezentovala ve víceboji na letních olympijských hrách v Athénách. Vy jste se rozhodovala mezi klavírem a atletikou nějak zásadně?

„Myslím, že to nebylo zásadní. Jako malá jsem chodila na hudební základní školu, zpívala jsem ve sboru a hrála na klavír, mě to celkem bavilo, i mi to celkem šlo, ale nevydržela jsem u toho sedět a doma cvičit. Vždycky jsem cvičila den předem, než jsem měla tu hodinu. Radši jsem lítala někde venku a věnovala jsem se sportu. Měla jsem to jako kroužek celou základku, ale věděla jsem, že sport pro mě bude vždycky číslo jedna.“

Nikde jsem se nedočetla, proč vám říkají Lula.

„To bylo proto, že kamarádka mojí bývalé trenérky na USK měla malého syna a ten neuměl pořádně mluvit a neuměl říct Zuzo, tak říkal Lulo a to mi zůstalo. Ale už se to docela vytratilo, pamatuje si to jen starší generace.“

Dá se mimo závod zaběhnout lepší čas? Zaběhla jste při tréninku lepší čas než v závodě?

„To se určitě zaběhnout nedá. Jednak v tréninku neběháme celou trať, běháme kratší úseky, ale několikrát. Takže jestli jsem v tréninku běžela jednou celou čtyřstovku s překážkama, jinak vůbec. A taky je důležité to, že na tréninku není ten adrenalin, není člověk tak vyhecovanej, nemá tam soupeře, není tak připravený, nejsme tak odpočatí jako na závod. Na tréninku se lepší čas než při závodě zaběhnout nedá.“

Já jsem nedávno zaregistrovala zprávu, že se přerozdělovaly medaile kvůli porušení pravidel ohledně dopingu. Jestli to správně chápu, máte o jednu medaili z Mistrovství Evropy navíc kvůli tomu, že u Rusky Davydovové byly v biologickém pasu objeveny nějaké nesrovnalosti, které nasvědčují užití dopingu nebo nějaké manipulaci se vzorky. Kdy jste se dozvěděla, že na konto přibyla medaile?

„Já jsem se to dozvěděla ráno, myslím, že mi to posílal taťka, že se to někde dočetl, vůbec jsem nevěděla, o co se jedná, tak jsme to doma s přítelem četli, co to je za závod, o koho se jedná. Byly to Helsinki, já doběhla čtvrtá.“

Zuzana Hejnová natáčí Zálety s Alenou Zárybnickou

Pojďme k legálním prostředkům jak si pomoci. U určitého sportu pomáhá trénink ve vysoké nadmořské výšce. Je to i v případě krátkých tratí?

„Je to tak. My z toho důvodu jezdíme na soustředění do jižní Afriky, která je asi 1400 metrů nad mořem, což je pro nás ideální výška. Běžci jezdí i výš, třeba do 2000 – 2500 metrů nad mořem. Je to o tom, že tam není dostatek kyslíku, který potřebujete k tréninku, takže se vám méně okysličují svaly a tím pádem je ten trénink mnohem efektivnější. Když sjedete do nížiny, tak máte víc červených krvinek a lépe se vám běhá. Je to přirozená pomoc pro tělo.“

Ještě bych se dotkla vizáže atletek, někdy je to pěkná divočina. Pamatuji si Griffith-Joynerovou a její nehty, to byl zážitek. Předčilo to něco?

„Občas tam je něco podobného, Američanky běhají s hrozně dlouhými nehty a potom si dělají různě vlasy, mají je napletené, někdy jim třeba i spadnou na překážce. Čím dál víc se atletky malují. “

Když jdou ty závody rychle za sebou, funguje u vás to, co říkají herci, že se svlékají z role? To znamená svléknout se z role vítěze a dívat se dopředu?

„Myslím, že to je docela podobné. Člověk z toho musí mít radost, ale potom se z toho musí oklepat a dívat jenom dopředu.“

Spustit audio

Související