Lazurovací nátěry ochrání dřevo a navíc zdůrazní jeho přirozenou kresbu a strukturu

25. květen 2019

Dřevo patří k nejpoužívanějším materiálům jak v interiéru, tak i ve venkovním prostředí. Lahodí oku, je příjemné na dotyk a dobře se opracovává. Bohužel však podléhá negativním vlivům ovzduší, počasí i používání. Velmi dobře je ochrání lazurovací nátěry, které navíc zvýrazní jeho přirozenou kresbu a strukturu.

Lazurovacích nátěrů je na trhu velké množství. Podle báze, na které byly vyrobeny, se dělí ponejvíce na syntetické, olejové a vodou ředitelné. Doposud nejvíce používané syntetické lazury pomalu vytlačují právě vodou ředitelné a olejové nátěry. Důvodem jej jejich šetrnost k životnímu prostředí. Kupodivu, zkušenosti odborníků ukazují, že jsou v ochraně dřeva stejně účinné, jako syntetické lazurovací nátěry a vydrží podle stanoviště od tří do sedmi let. Co se týče odstínů lazurovacích nátěrů, vyrábí se velké množství od bezbarvé až po černou.

I po patnácti letech vypadá nátěr lazurou docela slušně

Při aplikaci lazur na dřevo je nutné pracovat se dřevem dostatečně proschnutým. Je-li to možné, je lépe, když dřevo před penetračním nátěrem není ohoblováno a obroušeno. V takovém případě se první vrstva zasákne hlouběji. Dá se však samozřejmě natřít i opracované dřevo. Pro první nátěr se vždy používá tenkovrstvá lazura. Silnovrstvé lazury se pak používají zejména v interiérech na další dva nátěry. Tři vrstvy jsou dostatečné ale i u tenkovrstvých lazur v exteriérech. U olejových nátěrů se barva tolik nevsakuje a stačí tedy nátěry dva, přičemž je záhodno vždy přebytečnou barvu setřít flanelovým hadříkem.

Lazury se nejčastěji nanášejí štětcem. Je sice možné nanášet i válečkem, stříkáním či dokonce namáčením, ovšem odborníci hobby uživatelům vždy doporučují spíše štětec, který umožňuje dobrou aplikaci lazur. I když existují i speciální lazurovací štětce, podle profesionálů je na veškeré nátěry vždy top nářadím štětec vytvořený z pravých čínských štětin.

autor: kbz
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    E-shop Českého rozhlasu

    Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

    Karin Lednická, spisovatelka

    kostel_2100x1400.jpg

    Šikmý kostel 3

    Koupit

    Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.