Láska k harrachovským můstkům se přenáší z generace na generaci. U Slavíkových stoprocentně

Jeho tradici oživili Josef Slavík, jeho bratr Stanislav a také Karel Dolejší. To všechno ale není jen záležitostí bývalých lyžařů a třeba trenérů. Mezi nadšenci, kteří o budoucnost areálu mají velký zájem, je patnáctiletý žák harrachovské základní školy Josef Slavík.

Sám v minulosti také skákal. Problémy s kolenem ale jeho sportovní kariéře vystavily stopku. Osud harrachovského areálu mu ovšem nezůstal lhostejný. Ostatně, podle tatínka k tomu má i jeden osobní důvod. Z domu, kde bydlí, má výhled na skokanské můstky jako na dlani. „Kdo má v životě takové štěstí, aby mohl bydlet naproti skokanským můstkům a ještě v rodině skokanů,“ říká Josef Slavík starší. Ze synových aktivit má radost.

Skokanské můstky v Harrachově|foto: Pavel Petr

Mladí přitom dnes řeší ve většině případů jiné záležitosti. Ani krok neudělají bez mobilního telefonu a život si neumějí představit bez sociálních sítí. Josef Slavík mladší je tak trochu jiný. Podle něj by se i jeho vrstevníci měli držet nějakého koníčku nebo záliby. „Taky jsem na počítači, ale je důležitý, aby v tom někdo pokračoval, třeba za pět, za deset let,“ říká syn Josef Slavík.

Lyžařský a turistický Bucharův spolek také loni vyhlásil sbírku na obnovu můstků a právě skokanské tradice. Podpořily ji osobnosti jako Adam Malysz, Dalibor Motejlek, Pavel Ploc nebo Jakub Janda.

„Sbírka se taky podílela na financování letošního provozu můstků,“ doplnil Josef Slavík starší. A přeje si, aby mistrovství světa v letech na lyžích plánované na rok 2024 nebylo jen pouhým snem a zbožným přáním, ale stalo se skutečností.