Ladislav Špaček: Politici lítali po světě a nevěděli, jak si uvázat kravatu. Tak jsem začal s etiketou

Než se stal odborníkem na etiketu, byl jedenáct let mluvčím Václava Havla. Cesta k prezidentovi přitom nebyla nijak trnitá. „Učil jsem na Filozofické fakultě a rok po revoluci jsem se dostal do televize přes jednoho mého studenta, Vlastimila Ježka, který se o pár let později stal generálním ředitelem Českého rozhlasu. Tenkrát šel na tiskovku a přišel s tím, že do televize shánějí někoho důvěryhodného. Tak jsem se tam šel podívat a už jsem tam zůstal.“

Jako moderátor zpravodajství České televize byl na obrazovce často a poznal spoustu lidí, mezi nimi i Václava Havla. „Jednoho dne za mnou přišel a zeptal se, jestli pro něj nechci pracovat. Váhal jsem asi tak dvě vteřiny. Prožít 4000 dní vedle takového člověka bylo něco neuvěřitelného a považuji to za největší štěstí svého života.“

Etiketu šířil jako osvětu

Po skončení mandátu prezidenta Havla a odchodu z Hradu se začal naplno věnovat etiketě. Ve vysokých kruzích se pohyboval mnoho let. „Ano, i já trpím, když vidím některé své fotky. Já tam mám košili s krátkými rukávy! Košili s krátkým rukávem gentleman prostě nenosí, to vypadá o dvacet let starší. Gentleman si vezme dlouhý rukáv a ten vykasá, to je správná volba.“

Začal také dělat mediální tréninky pro veřejnost. „Když jsem chodil do společnosti, všímal jsem si, jak muži mají špatně uvázanou kravatu nebo ženy mají nevhodné boty. Nebo jak lidé obecně špatně drží příbor, jak si neumí vidličkou přenést plátek šunky nebo sýra na svůj dezertní talířek.“

Výsledky seminářů a přednášek přinesly své ovoce. „Z pohledu etikety jsme se bezpochyby zlepšili. Dřív neexistovaly žádné zdroje, jak se poučit v etiketě. Lidé vyjížděli do světa, účastnili se summitů a nevěděli ani, jak se drží sklenička. Tak jsem začal šířit etiketu jako osvětovou činnost. Myslím, že jsem zájem veřejnosti vzbudil a už je nás víc, kdo se tím profesionálně zabývá,“ pochvaluje si mistr etikety.

Trendy se vrací a lenost se nám vymstí

Lidé ale stále hodně chybují v oblékání. „U pánského oblečení je přesně předepsáno, jaký oblek máte mít odpoledne a jaký večer, že musí vykukovat centimetr rukávů košile a na který knoflík zapnout sako. U žen je to komplikovanější, tam je kreativita bezbřehá, ale můžeme tady sledovat vývoj etikety za posledních 20 let - proniká sem víc ležérnosti a neformálnosti.“

Ladislav Špaček|foto:Dana Josefová, Český rozhlas

Ladislav Špaček připomíná dobu našich dědečků: „Vzpomeňme, jak pánové měli fraky a klobouky, když šli do Národního. Vzdáváme tím určitý hold našim předkům, jak to krásně postavili. Dnes jsme všichni velice líní, zejména muži. Myslíme si, že hlavním kritériem je pohodlí. Neumíme to, co uměli naši dědečkové, to sebeodříkání. Před 50 lety muž bez kravaty neopouštěl příbytek, to by si připadal téměř nahý. Trend ale postupuje a říkám si, kdy to skončí - to budeme chodit do Národního v šortkách?“

Ale každý vývoj má svůj vrchol a podle Ladislava Špačka už není jiná cesta, než se zase vracet zpět. „Dnes už zase skoro v každém městě najdete krejčovský salon. To ještě před deseti lety nebylo.“

Etiketu vštěpuje už malým dětem od tří let. Inspirovala ho vnučka, díky které napsal knihu Dědečku, vyprávěj. Rád chodí do restaurací a trpí, když vidí rodinu s dětmi a děti mají před sebou tablet. „Odjakživa bylo stolování něco mimořádného, skrze jídlo vznikají libé pocity, proto se konají diplomatické obědy a tak dále. Dnes je to lenost rodičů, kdy s dětmi neprožívají společné stolování, ale šoupnou jim do ruky tablet a nemusí se o ně starat. Vymstí se jim to.“

Stalo se mu nějaké společenské faux pas? Kolik má doma košil? Tykali si s Václavem Havlem? Poutavé vyprávění a zážitky s prezidentem si poslechněte v rozhovoru Alex a host.