Komentátor Hölzel: Šachy jsou noční můra
Dnešní host se sice narodil v Praze, ale ve východních Čechách trávil od útlého dětství každou zimu. V Peci pod Sněžkou se naučil lyžovat a dodnes tam v zimě utíká ve volných chvilkách mezi komentováním zápasů hokejové extraligy či jiných hokejových kláních. Mým hostem je sportovní komentátor České televize Jiří Hölzel.
Po gymnáziu studoval Jiří Hölzel žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy Praze. Do České televize nastoupil natrvalo v roce 2002. Už tři roky předtím byl externím spolupracovníkem Redakce sportu. Začínal ale jako sportovní redaktor v novinách.
Vrátím se do období asi před třiceti lety. Pokud vím, tak rodiče tě vedli ke sportu, k tenisu a také k lyžování?
Na tenise jsem strávil dětství, mládí, ať už to bylo v Praze na krásných kurtech na Vyšehradě, které jsou teď bohužel zarostlé, nebo na chatě, kde jsme se pohybovali mezi lesem, sbíráním hub a antukou. Takže já jsem vyrostl na tenisových kurtech, vyrostl jsem na tamním zamrzlém rybníku a pak jsem vyrostl, jak jsi říkala, v Peci pod Sněžkou, protože kromě toho, že jsem se tam naučil lyžovat, tak jsem se tam naučil chodit. Sport v jakékoliv podobě už od útlého dětství mám v krvi.
A co tě nejvíc bavilo tehdy na televizní obrazovce?
No, tak sportovní neděle na Československé televizi, to byla pecka, protože tatík je taky velký televizní inhalátor sportu, takže sportovní neděle byly super. Bavil mě fotbal, hokej snad ani ne, ale byly ještě motokrosy atd. Pak jsme se společně dívali na fotbaly a v poločase jsme chodili do předsíně rozkopávat mamince všechny věci, co tam měla pověšené. Od začátku mě chytlo a fascinovalo mluvené slovo, komentování. Čím jsem byl starší, tím víc jsem si začal uvědomovat, že by to bylo něco pro mě.
Posloucháš a poslouchal jsi rozhlasové sporťáky? Předpokládám, když běží pořad S mikrofonem za hokejem, tak jsi sám uprostřed pracovního zápalu.
Jak kdy. Když jsem, tak samozřejmě neposlouchám. Když nejsem, tak poslouchám, abych byl uprostřed pracovního zápalu. Rozhodně S mikrofonem za hokejem je klasika. Kdykoliv a kdekoli to šlo, poslouchal jsem.
Před začátkem jsi mi prozradil, že první tebou komentované mistroství světa v hokeji bylo v roce 2006 v Lotyšsku. To byla určitě důležitá zkušenost.
Rozhodně. Předtím jsem začal komentovat extraligu, ale to je úplně jiný rybníček. Řekněme, že se tady jde z rybníčku do rozbouřeného moře. Člověk může mít jakoukoliv teoretickou průpravu, ale ta praxe je pak jiná. Systém příprav je jiný. Tady v rámci českého rybníčku, každého kapříka, který se tam pohybuje s hokejkou, má člověk nakoukaného, ví, jak vypadá, kdo to je, co za ním stojí. Když pak přijedou reprezentace typu Itálie, Ukrajina, Kazachstán, když to člověk poprvé vidí naživo, tak je to dost náročné na orientaci v terénu. Ale žádný učený z nebe nespadl.
Česká televize má tým stálých spolukomentátorů. Z Hradce Králové je to třeba Martin Hosták. Předpokládám, že on bude ideálním partnerem pro komentování zápasů se Švédskem.
Rozhodně. Martin strávil na severu Evropy výraznou část své kariéry, udělal tam neuvěřitelnou stopu, jako koneckonců kdekoliv jinde, kde hrál, protože to byl skvělý hokejista. Dodnes kamkoliv přijedeme, tak on se se švédskými komentátory velmi dobře zná, baví se s nimi, může dělat rozhovory ve švédštině. To je takový bonus pro naše vysílání. Je tam pořád za hvězdu.
Je nějaký sport, který bys opravdu komentovat nechtěl, musel by ses na to hodně dobře připravit, abys mohl?
Šachy. Tam akorát vím, že jsou bílé a černé figurky a že kůň může do L. To je jediná znalost z této hry. Ta mě nikdy nechytila. Myslím si, že jestli šachy, tak jedině hokejovou terminologií, ono by to nějak šlo, ale asi by to nebylo to pravé ořechovo-šachové. Takže šachy jsou noční můra. Vzhledem k tomu, že na to máme v redakci specialistu, tak na to nikdy nedojde.
Při minulých Záletech seděl na tvém místě ředitel Asociace horských středisek ČR doktor Libor Knot. Tady je jeho otázka pro tebe: „Rád bych se zeptal, jestli má čas lyžovat a jak se mu lyžuje na českých horách?“
Já jsem takový staromilec, takže se mi líbí, že většina českých středisek si udržuje toho ducha, kterého měla kdysi dávno, když jsme jezdili na věcech, která teď už patří do muzea.
Více o dokumentech, o sportovcích, na kterých se Jiří Hölzel podílel, o komentování sportovních přenosů, lyžování, Ondřeji Bankovi a Martinu Šonkovi si poslechněte v záznamu pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka