Kdo chtěl slyšet v Ralsku sovy, musel do lesa potmě, potichu a cestou necestou

Aby se pohybovali co nejméně nápadně, rozdělili se do tří skupinek. Dravce sledovali pomocí nahrávek. Tedy tak, že pustili zvuk a čekali, zda na ni odpoví dravec z volné přírody.

„Takové to soví houkání, co třeba hrozně rádi dělají děti, se nejvíce podobá hlasu kalouse ušatého," vysvětloval při chůzi lesem Petr Lumpe, zoolog chráněné krajinné oblasti Kokořínsko - Máchův kraj, hlavní průvodce cesty za sovami. „Podobný je výr. Ty další sovy už se ozývají zcela jinak.“

Petr Lumpe|foto: Tomáš Mařas

Třeba sova pálená vyniká skřeky, které připomínají vraždění malého dítěte. „ Je to hrozné, když ho nečekáte,“ říká Lumpe. Malá sova kulíšek zase třeba píská. A sýček – to se ví, dříve lidi strašil „Jeho půjď, půjď připomínalo lidem pojď a říkali, že je tak láká do záhrobí,“ upozornil Petr Lumpe.

Tentokrát měla skupinka štěstí, sova se ozývala hned vzápětí, jakmile se pustila nahrávka. Jindy to ale může trvat i třeba deset minut nebo se neozve vůbec. “Sovy jsou vybíravé, nenajdete je všude, spíše ve starších porostech,“ dodal Lumpe.