Každý máme tu svoji horu jinak vysokou. Michaela Duffková zvítězila nad démonem alkoholu
Michaela Duffková přemohla závislost na alkoholu a svůj příběh poté začala otevřeně popisovat na blogu, za který získala cenu Magnesia Litera. Napsala už také dvě knihy, Zápisník alkoholičky a Zápisník abstinentky, a teď otevírá centrum Alkos pro pomoc závislým.
11. duben 2018. Tři roky zpátky. Vzpomenete si, co se stalo?
To byl takový můj poslední mejdan. Já jsem 11. dubna 2018 nastupovala dobrovolně na detox, ale předcházelo tomu ještě nějaké soustavné pití, které jsem nebyla schopná úplně sama zastavit. Takže 11. dubna 2018 v 10 hodin už jsem byla v Ústřední vojenské nemocnici v Praze a nastupovala jsem tam se třemi promile v krvi, takže to bylo dost divoké.
Slavíte tento den jako takové své znovuzrození?
Úplně ho neslavím, ale samozřejmě člověku to zůstává v paměti i z toho důvodu, aby neztratil ostražitost.
Nepít je z mého pohledu prostě skvělé. Vstávat každé ráno s čistou hlavou a s čistým svědomím. Každé takové ráno je super.
Michaela Duffková, zakladatelka centra Alkos
Kolik let nekontrolovaného pití jste v tu dobu měla za sebou?
Tři a půl roku. Teď jsem vlastně tak půl napůl, ano.
Z toho, co jsem četla, tak jsem získala dojem, že jste pila hlavně víno. O tom se ale přeci říká, že to není alkohol, ale lék?
To si myslím, že je úplná blbost. Jak říkáte, já jsem pila zpravidla víno a musím říct, že teď se hodně setkávám s klientkami, kde nefiguruje tvrdý alkohol, většinou tam právě dominuje víno.
Čtěte také
Dá se říct, v jakém množství už to nefunguje?
Nedá se to říct nějak obecně, protože každý máme tu horu jinak vysokou. U každého tu závislost způsobí jiné množství alkoholu. Takže se to nedá nějak univerzálně říct.
Jste krásná, inteligentní žena s příjemným vystupováním. Proč si myslíte, že jste do závislosti spadla?
To je přesně ten omyl. Spousta lidí si myslí, že alkoholici jsou úplné trosky někde na ulici, které nejsou schopné dojít po svých ani domů. V dnešní době je právě hodně alkoholiků mezi inteligentními i dobře situovanými lidmi. U mě ta situace nebyla jiná, než je u spousty maminek v běžný večer, prostě jsem začala popíjet skleničku, dvě, ale úplně jsem nebyla v psychické pohodě. Když to teď zpětně vyhodnocuji, tak bylo těch aspektů víc. Začala jsem zapíjet své myšlenkové stavy, který se mi třeba nelíbily. A v tu chvíli to samozřejmě jde velmi rychle z kopce.
Takže to pak už byla láhev místo dvou skleniček?
Přesně tak. Láhev, litr, litr a půl.
Chci vzbudit zamyšlení, protože mám pocit, že se mnoho lidí nikdy nezamyslelo nad tím, jak a proč pijí. Jestli je nutné pít tak často.
Michaela Duffková, zakladatelka centra Alkos
Červené kontrolky vůbec neblikaly?
Ony moc neblikají, protože to začne blikat spíš ze začátku z okolí, které začne vnímat, že by to mohl být problém. V určitém stadiu je to jeden z ukazatelů závislosti. Vy máte realitu úplně zkreslenou, nevnímáte ji tak, jako ji vnímají lidé okolo.
Jaký špatný moment musel tedy nastat, že jste si už řekla, tohle ne, to už je prostě moc?
To nastalo ve chvíli, kdy tam byly morální kocoviny a okna. Ráno jsem vstala v hrozném stavu a říkala jsem si, už si tu flašku nekoupím. Jenže to už jsem nebyla pánem situace. Pánem situace byla ta láhev, takže jsem ji večer zase držela v ruce.
Čtěte také
Uznávaný psycholog Radkin Honzák vám do první knihy napsal hezkou předmluvu o tom, že dostat se do maléru je snazší než se pak z něj dostat ven. Vy jste ale otevřená, vytrvalá, houževnatá, typ hrdinky, která může oslovit svým příkladem. I to byl možná motiv, proč jste se rozhodla svůj příběh zveřejnit?
Pan Honzák naspal krásnou předmluvu a velmi si toho vážím. Ale mým motivem, proč příběh zveřejnit, bylo to, že když jsem si začala uvědomovat, že mám problém a hledala jsem na internetu nějaký příběhy, s kterými bych se ztotožnila a pomohly by mi, tak jsem nic nenašla. Proto jsem se pak po léčbě rozhodla, že svůj příběh začnu sdílet formou blogu na Facebooku. Takže původní myšlenkou bylo sdílení zkušeností. Kdyby někdo hledal podobný příběh, aby ho našel.
Jste statečná, přes tři roky abstinujete v zemi, kde je pití alkoholu téměř národním sportem. Jaké to je?
Teď, kdy už spousta lidí přečetlo knihu a znají můj blog, tak je to podstatně jednodušší než pro člověka, který nechce vyjít ven s tím, že je léčený alkoholik. Pro toho je to velmi obtížné, protože často bojuje s otázkami, proč si nedáš jednu skleničku, musí hledat výmluvy a to mi přijde úplně absurdní. Proč by se měl někdo vymlouvat ve chvíli, kdy nechce pít a chce mít čistou hlavu.
Alkohol je všude kolem nás, lidé se chlubí na sociálních sítích. Co rčení, kdo nepije s námi, pije proti nám?
Také hodně bojuji na sociálních sítích s různým sdělením maminek influencerek, které běžně popíjejí skleničku, teď v době covidu to bylo klidně i v průběhu dne a to je prostě za mě špatně. Protože je sleduje spousta lidí. Vím, že mi přišlo mé pití také normální, když jsem viděla na sociálních sítích ty nalité skleničky.
Je to podle mne hodně špatný příklad.
Čtěte také
Alkohol je vnímán jako nejsnazší cesta, jak se zbavit úzkosti, strachu, uvolnit se. Musela jste najít alternativu, tak řekněte jakou?
Já jsem se spíš naučila pracovat všeobecně se svojí psychikou a emocemi, pořád se to učím. To je hrozně dlouhý proces, ale nemám to úplně tak, že bych měnila závislost za závislost, jak se často stává. Myslím si, že každý extrém je špatně. Podle mě je to soustavná práce na sobě a s nejbližším okolím, které třeba ví, jak se chovat ve chvíli, kdy se úplně necítím dobře.
Takže nechodíte třeba pravidelně běhat?
Ne, mě běhání rozčiluje. Vyhledávám přírodu nebo klidná místa, čtu, snažím se odpočívat, když mi opravdu není dobře. Ale mám dvě malé děti, takže to úplně samozřejmě nejde. Snažím se.
Michaelo, vy pocházíte z východních Čech. Ještě jezdíte do Čermné?
Jezdím sem ráda. Nejraději bych tady byla pořád, ale pracovní povinnosti mám v Praze a mám tam také velkou část rodiny. Ale cítím se jako Východočeška. Určitě víc než jako Pražačka.
Já bych si moc přála, aby naše povídání bylo veselejší, aby se vám oči víc usmívaly. Ale to téma je hodně vážné. Vaším cílem je vzbudit aha efekt? Říkám to správně?
Určitě, minimálně vzbudit zamyšlení, protože mám pocit, že se mnoho lidí nikdy nezamyslelo nad tím, jak a proč pijí. Jestli je nutné pít tak často. Takže mi jde o to, aby se lidé nad tím zamysleli. Mým záměrem určitě není nějaká prohibice nebo aby lidé přestali pít, ale aby prostě pili tak nějak uvědoměle.
Do všeho se pouštíte s vervou, děláte na síti přednášky, představujete lidi, kteří pili, užívali prášky nebo drogy. Kolika lidem chcete pomoci?
Já asi nemám daný nějaký počet, kolika lidem chci pomoci. Každého člověka, který se rozhodl vyhledat léčbu díky tomu, že četl můj blog, považuji za obrovský úspěch. Není důležité, kolik jich bude, ale každý, kdo úspěšně abstinuje, je nesmírně důležitý.
Čtěte také
Sledujete i veškeré statistiky ohledně pití. A teď v době covidu si asi nevedeme úplně nejlépe.
Myslím, že ty následky si poneseme dlouho. Covidová doba se třeba podepíše na počtu lidí, co se rozpili. Ale to uvidíme za rok, za dva. Teď se s tím těžko operuje v těch statistikách, protože to teprve ukáže budoucnost.
Možná byste mohla říct z vašeho pohledu, jaké to je nepít?
Z mého pohledu je to skvělé. Vstávat každé ráno s čistou hlavou a s čistým svědomím, sednout v klidu za volant. Každé takové ráno je super.
Sedala jste pod vlivem i za volant?
Ne vědomě pod vlivem, ale nedovedu si představit, že když jsem vypila večer dva litry vína, že bych ráno nic nenadýchala. Ale nevím, nedělala jsem si alkohol testery.
Čtěte také
Určitě jsou lidé, kteří se nikdy léčit nepůjdou. A potom ti, kteří by šli, ale když se rozhodnou, tak zjistí, že je léčebna plná. I na tento problém upozorňujete.
To byl vlastně jeden z důvodů, proč jsme otevřeli centrum Alkos. Protože mi prostě vadí, ale bohužel tak to je, že lidé na léčbu dlouho čekají. To může mít pro ně fatální následky.
Nijak jsme to neplánovali, ale právě dnes je svátek svatého Urbana, patrona vinařů. A také, pozor, 105. výročí narození psychiatra Jaroslava Skály. To je člověk, který založil první protialkoholní záchytnou stanici na světě v roce 1951 v nemocnici v Praze u Apolináře.
Pan Skála je průkopník léčby závislosti na alkoholu u nás. Samozřejmě některé jeho metody už se nepoužívají, ale ze spousty z nich se pořád vychází.
U toho mne napadlo, pan Skála a teď vy.
V osvětě ženského alkoholismu asi není úplně nikdo, kdo by byl tak otevřený jako já.
Cítíte hrdost za to, co jste dokázala? Za sebe i za svoji rodinu?
Velkou hrdost cítím. Mám problém mluvit o tom, co jsem sama dokázala, ale za svoji rodinu určitě. Protože ono se to nezdá, ale bez nich bych nikdy nebyla tam, kde jsem teď. Manžel s babičkou doma hlídají děti, abych já mohla dělat to, co dělám. A za to jim patří obrovský dík.
Moc vám držím palce při vašem úsilí. Ať máte chuť být stále příkladem pro všechny ostatní. Michaela Duffková byla hostem Českého rozhlasu Hradec Králové.
Související
-
Děti závislé na elektronice vykazují abstinenční příznaky,...
Radioporadna: Mgr. Stanislava Bydžovská - Děti a závislost na elektronice. Jak poznám, že je mé dítě závislé? Od prvních příznaků po léčbu. Zajímavá osobnost je hos...
-
Nebezpečné závislosti. Co je způsobuje, jak je poznat a jak se z nich dostat?
MUDr. Miloslav Pleskač v naší radioporadně na téma: nebezpečné závislosti. Jaké jsou nejčastější druhy závislostí? Každého jistě hned napadne alkohol, cigarety, drogy.
-
Alkohol a nadbytečný příjmem kalorií. Další z dobrých důvodů proč vyzkoušet „suchý únor“
Že jídlo má nějakou energetickou hodnotu si uvědomujeme všichni, ale u alkoholu, už ne všichni. A přitom z alkoholu můžeme přijmout velké množství energie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
