Jako z pohádky o mašinkách. Nádraží v Martinicích má šanci dostat se na seznam památek

„Ve vodárně nahoře je nádrž, která sloužila pro zbrojení parních lokomotiv, když se doplňuje voda a uhlí. K tomu sloužily vodní jeřáby, za nimi jsou odjezdová návěstidla, to jsou s těmi rameny, a seřaďovací návěstidla, ty s modrými kosočtverci, slouží k posunu,“ ukazuje rukama kolem sebe historik Petr Freiwillig.

A potom vzácné výhybky, popelové jámy, semafory, lampy. Nádraží v Martinicích je jako z pohádky, nejvíc si připadáte jako ve večerníčku o mašinkách v dopravní kanceláři, odkud výpravčí řídí klikami a telefony příjezdy vlaků.

Martinické nádraží je právě pro tohle všechno hojně vyhledávaným turistickým cílem, jak zdůrazňuje nadšenec do železnice Petr Pěnička.

„Atmosféra je fakt autentická, tak jako když tam parní dráha jezdila před sto lety nebo ještě víc. Dneska je to skoro 140 let a vlakofilové tam přijíždí nejen z Čech, ale i ze zahraničí. Procházejí se tam Němci a koukají, že se to ještě takhle udrželo.“

Petr Pěnička a řada dalších místních lidí i přespolních nadšenců proto požádali o zapsání nádraží na seznam památek. Jestli to ale ministerstvo kultury schválí, není jasné. Zatím se sbírají informace, říká za ministerstvo Alena Ješátková.

„V současné době ministerstvo řeší otázku, zda bude nádraží Martinice zařazeno mezi kulturní památky. Zatím ještě přesně nevíme, kdy bude proces ukončen, protože nevíme, co všechno budeme mít ještě k dispozici, co bude potřeba prozkoumat, o čem rozhodnout.“

Pokud se nestane památkou, dráhy ho zmodernizují

Pokud se nádraží v Martinicích památkou nestane, modernizace ho nemine. A staré mechanické stroje budou muset uvolnit místo automatizaci, potvrzuje Marek Illiáš ze Správy železniční a dopravní cesty.

„Obecně lze říci, že SŽDC se snaží svoje trati a nádraží modernizovat tak, abychom se přiblížili evropským standardům. V případě, že nádraží v Martinicích nebude zapsáno na seznam národních technických památek, tak k této automatizaci v průběhu několika příštích let pravděpodobně dojde.“

Správa železniční a dopravní cesty ale nepopírá, že je systém na martinickém nádraží vzácný a krásný. „SŽDC se v žádném případě nebrání, pokud nedojde k zapsání na seznam památek, přemístění nádraží do nějaké muzejní expozice nebo využití stávajících součástí v jiném zabezpečovacím zařízení,“ dodává Marek Illiáš.

Martinické nádraží má ještě jednu naději. Kdyby se nestalo památkou, mohlo by sloužit jako výukový prostor pro studenty dopravní fakulty ČVUT. Tohle řešení je ale zatím v jednání.