Jak také popřít holokaust

15. únor 2026

Více než 80 let od skončení druhé světové války nezastírají pravdu o holokaustu jen jeho přímí popírači.

V roce 2005 Památník Terezín vydal informační brožuru pro učitele s názvem „Téma: Holokaust“, Její součástí byla i kapitola „Holokaust a dnešek“, na jejímž textu jsem se podílel. A s odstupem 20 let se ukazuje, že potřeba bránit paměť holokaustu je dnes ještě naléhavější než tehdy.

„Holokaust – událost tak skutečná, že se vymyká metaforám, tak rozsáhlá a hrůzná, že se brání souhrnu,“ napsal Tom Stoppard, světoznámý britský dramatik s židovskými kořeny v Čechách.

Izraelský historik Jehuda Bauer se vyslovil odborně. Šoa, hebrejský termín pro holokaust, nazval „zatím nejextrémnějším případem genocidy“; genocidy jedinečné nikoliv její velikostí či tragičností, ale ideovým pojetím a provedením.

Jak uvedl, byla to genocida totální: Židé byli k ponižování, okradení a zabití vyhledáni podle přesného rodového klíče. Jednalo se o vražedný záměr kdekoliv v dosahu nacistů – tedy genocidu globální. Cílem vyhlazení Židů přitom nebylo získat majetek, vládu či území. Byla to proto genocida jen na základě rasistické hierarchie, podle níž byli Židé považováni za satanského nepřítele. Holokaust tak měl i svůj metafyzický rozměr. A co se týče provedení, provázelo je průmyslově pojaté vraždění.

Průkazná fakta o tom, co šoa s přibližně 6 milióny obětí znamenala, jsou známá – a přesto byla a jsou zpochybňována. Pro odmítnutí takového falšování historie měl velký význam proces u britského soudu v roce 2000, při němž americká historička Deborah Lipstadt usvědčila anglického autora Davida Irwinga jako apologeta nacistů a popírače holokaustu.

Na otevřeném popírání šoa to ovšem nic nezměnilo a ani loňský rok nebyl ve světě, zvláště v muslimských zemích, výjimkou včetně tvrzení, že na základě „údajného holokaustu“ vznikla „sionistická entita“, jak je také záštiplně označován Stát Izrael.

Co se však změnilo, především od tragického vystupňování blízkovýchodního konfliktu v posledních dvou letech, je stále hojnější zneužívání pojmu holokaust.

„Je-li Osvětim všude, není nikde“ napsal již před lety britský historik Peter Pulzer – a podtext je jasný: i překrucováním se dá holokaust v plnosti tohoto pojmu nepřímo popřít. Právě to se však dnes na nejrůznější způsob běžně děje.

„Jsou to vždy ti, kdo útočí na svobodu, liberální hodnoty, rozmanitost a pluralismus, kdo překrucují fakta,“ uvedla Kathrin Meyer, do loňského ledna dlouholetá generální tajemnice Mezinárodní aliance pro připomínání holokaustu. „Zkreslování holokaustu využívají ke svému politickému prospěchu.“ A připojila i varování: „Je to urážka obětí, ale zároveň hrozba pro demokracii, protože nenajdete jedinou radikální, protidemokratickou, nacionalistickou či imperialistickou ideologii, která by neměla zkreslený pohled na holokaust.“

autor: Leo Pavlát
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.