Implantování inzulinotvorných tkání jako možnost léčby cukrovky

Inzulin je hormon, který ve zdravém organismu snižuje hladinu cukru v krvi. Léčba dodáváním uměle připraveného inzulinu stále hraje velkou roli zejména při léčbě cukrovky 1. typu, která se objevuje už v dětství.

V případě cukrovky 2. typu, která vzniká především kvůli špatné životosprávě až v dospělosti, lékaři už mají k dispozici celou škálu moderních léků. Inzulin přichází na řadu až ve chvíli, kdy je to nutné.

Diabetici také musejí dodržovat zásady zdravého stravování a co nejvíce omezit příjem sacharidů.

Léčba nyní

Tělo lidí, kteří mají diabetes 2. typu, produkuje nadbytek inzulinu, ale jejich organismus je vůči inzulinu více či méně „rezistentní“, pro tento typ cukrovky je to typické. Takový pacient si dokáže vyrábět třeba i třikrát víc inzulinu než zdravý člověk, a přesto má vyšší hladinu cukru v krvi. Lékem první volby je v tomto případě lék s účinnou látkou metformin. Ten zlepšuje fungování pacientova vlastního inzulinu.

U cukrovky 2. typu inzulín v cílových koncových tkání nefunguje tak, jak má. Má být „klíčkem“, který odemkne buňku, a cukr, který v krvi plave, vloží jako zdroj energie do buňky. Když nefunguje, nedokáže buňku „odemknout“, cukr zůstává plavat v cévním řečišti a nesmírně škodí cévnímu systému.
Marta Klementová (vedoucí lékařka Diavize)

Postižení cév při diabetu může být velmi závažné: často vede k mrtvici, k onemocnění jater, k selhání ledvin nebo k postižení nervů v oblasti dolních končetin. Pacienty s cukrovkou také často trápí poškození cév vyživujících sítnici oka (diabetická retinopatie).

Lékaři hledají nové cesty

Zavedení kontinuálního sledování glukózy je důležité především u diabetu 1. typu, u kterého je kolísání koncentrace glukózy v krvi (glykémie) velice velké. Dalším krokem v této léčbě bude algoritmus, který podle hladiny cukru v krvi dokáže dávkovat inzulin. Lékaři to označují jako uzavřený okruh.

Další výzkum se ubírá cestou biotechnologií. V něm je klíčový pojem inzulinotvorná tkáň, která by komunikovala s organismem pacienta. Její buňky by byly regulovány stejně jako ve slinivce a poznaly by, že je třeba do těla dodávat inzulin. Vědci aktuálně řeší, jak zajistit životaschopnost takové tkáně po její implantaci.

Léčba v případě diabetu 2. typu půjde také chirurgickou cestou. Lékaři se pomocí zásahu na zažívacím traktu pacienta snaží dosáhnout zlepšení fungování inzulinu pomocí inkretinů. To jsou hormony vylučované buňkami tenkého a tlustého střeva v reakci na příjem potravy. Jejich hlavní funkcí je stimulovat vytváření inzulinu v buňkách slinivky břišní.