Hudebník Jiří Stivín: Povedlo se mi rozeznít i banán, ale ten to dlouho nevydržel

Nedávno oslavil osmdesátiny, které vyvrcholily koncertem v pražském Rudolfinu. A jelikož patří mezi mistry improvizace, ani na tento koncert se speciálně nepřipravoval. „Moc jsem necvičil. Zkušenost mě dotáhla tak daleko, že když cvičím, tak je to horší. Jak se říká, cvičí jen zbabělci a ti, co to tak neumí,“ směje se a zároveň s pokorou dodává: „Já jsem klasický amatér, který hraje pro radost. Profesionálové musí cvičit, jsou zvyklí hrát všechno z not, ale na druhou stranu pak ztrácejí schopnost improvizace.“

Díky improvizaci je každý jeho koncert jiný. „Neumím stejný koncert odehrát dvakrát. Vytvářím hudbu přímo na místě, takže je to zároveň premiéra i derniéra toho koncertu. A je zapotřebí, aby to tak posluchači brali.“ V kondici ho udržuje nejen hudba, ale rád jezdí i na kole.

Čepice jako kostým

Bez typické pokrývky hlavy ho lidé skoro nepoznávají. Proto svou placatou čepici na veřejnosti nesundává. „Dřív jsem ji odložil třeba v kostele, ale lidi se divili, co to tam hraje za plešouna, tak už to nedělám. Bylo mi to řečeno, že už se to může považovat za kostým.“

Čepici začal nosit už ve skautu a bez ní se cítí nesvůj. „Ale takovouhle bekovku jsem si pořídil až v době, když jsme točili válečný film a byla tam spousta komparzu. Jeden kluk tam měl čepici po dědečkovi a mně se moc líbila, tak jsem si ji od něj koupil.“ O čepici má ale jasnou představu, proto si ji nechává vyrobit. „Ale vždy mám jen jednu. Nosím ji, dokud se nerozpadne,“ překvapuje hudebník.

Alexandra Mynářová a Jiří Stivín|foto:Rostislav Šebesta, Český rozhlas

Jakou hudbu si pouští doma? Zasahoval mu komunistický režim do jeho tvorby? Jaké originální dárky dával k Vánocům? V Divadle Járy Cimrmana konce 60. let ztvárnil dokonce ženskou roli. Poslechněte si v pořadu Alex a host.