Hudebka od šestky do devítky a od primy do kvarty. Jak vzpomínáte na hudební výchovu na základní škole nebo víceletém gymnáziu?

V seriálu Hudebka od šestky do devítky a od primy do kvarty tato otázka ani odpověď na ni nezazní. Vystupuje v něm ale řada učitelů, kteří – aspoň podle mého názoru z pohledu jejich bývalého kolegy – vyučují hudební výchovu velmi kvalitně a s velmi kvalitními výsledky. Uslyšíte rozhovory s nimi a ukázky z jejich výuky a můžete si vytvořit představu o současných trendech ve všeobecné hudební výchově a vlastní názor na smysl a opodstatnění HV vyučované v souladu s nimi.

Zpívat neumím, rytmus neudržím…

Hudební výchova může mít mnoho různých podob, z nichž rozhodně ne všechny jsou ideální. Určitě jste přinejmenším slyšeli o přísně konzervativním pojetí, kdy se s dětmi jenom zpívá nebo se jim přednáší hudební teorie a historie a ony z toho pak píšou náročné testy.

Čtěte také

Hudbu ve školství je potřeba osvobodit: Není to jen předmět, je to jazyk

Opakem může být hudebka pojatá krajně „odpočinkově“, ve které si například učitel a žáci jen navzájem pouštějí písničky z YouTube. Zcela specifický typ pak představuje situace, kdy vedení školy potřebovalo hodinou HV doplnit úvazek neaprobovanému pedagogovi a dotyčný bohužel nemá sklony ani vůli k tomu, aby se aspoň pokusil věnovat se s dětmi hudbě, a místo toho s nimi probírá, co nestihl v hodinách „svého“ předmětu, řeší třídnické záležitosti apod. Ale samozřejmě může nastat i to, že učitel sice má příslušnou kvalifikaci a rád by vyučoval hudební výchovu v souladu s nejlepšími současnými trendy, jenže třída je nadmíru problematická a jemu se tam prostě nedaří vytvořit potřebnou atmosféru – a není asi třeba vysvětlovat, že dobrá hudební výchova se bez dobré atmosféry ani při nejlepší vůli neobejde. A ještě jednu eventualitu je třeba zmínit: hudebka je asi OK, ale já nemám hudební sluch, řekne vám několik žáků. Zpívat neumím, rytmus neudržím… Tak se radši držím stranou, protože kdykoli jsem se zkusil zapojit, dopadlo to hrozně – učitel se rozčiloval, ostatní mě odstrkovali a mně se chtělo brečet. Zkrátka v hudbě jsem marnej a jenom se snažím ty hodiny nějak přežít. Podobně jako Eva. Ta je od pondělí do pátku v ZUŠce, a tak jí hudebka ve škole nic nedává a ona se při ní k smrti nudí.

Využití snadno ovladatelných nástrojů v hodině Martina Grobára na ZŠ a ZUŠ v Liberci, ul. Jabloňová|foto:Zdeněk Rakušan, Český rozhlas

V žádném z popsaných případů jistě není oč stát a navíc bohužel vedou k pochybnostem o hudební výchově jako samostatném předmětu povinném pro všechny žáky. Není to jen ztráta času, který by bylo možné využít užitečněji? K výchově finanční, kybernetické, etické, mediální, dramatické…

Necítíš se na zpěv? Zkus tanec

Čtěte také

Jak děti nepřipravit o radost z tvorby? První krok – uchvátit je a ohromit zvukem, pohybem, barvou

To jsme ale zatím stavěli současnou hudební výchovu jen do špatného světla. Postavme ji raději do světla dobrého. Jak říká předsedkyně Společnosti pro hudební výchovu České republiky Jiřina Jiřičková, hudebka by zásadně měla být postavena na činnostech, a to ve čtyřech základních oblastech, které by se měly prolínat a vzájemně doplňovat. Je to oblast činností vokálních (zjednodušeně zpěv, ale může jít třeba i o všelijaké hry s hlasem apod.), instrumentálních (hra na hudební nástroje), hudebně-pohybových (tanec a jiný pohyb související nějak s hudbou) a poslechových (aktivní poslech).

Samozřejmě žádnou konkrétní aktivitou se nelze zavděčit všem žákům. Každý se vyznačuje jinými sklony a jinou strukturou svých aktuálních hudebních dovedností. Proto by učitel vždy měl respektovat v krajním případě i to, že se žák odmítne nějaké činnosti účastnit (samo sebou za předpokladu, že nebude rušit ostatní). Především ale by měl každému umožnit, aby se zapojil podle svých možností. Necítíš se na zpěv? Můžeš říkat recitativ ve 3. sloce. Nebo si vezmi triangl. A třeba jde zrovna o žáka, který v příští hodině předvede, jak skvěle tančí, zatímco jiný, výborný zpěvák, bude rád, když se jakž takž naučí základní krok.

Hudebně-pohybové činnosti v hodině Romany Halamové na ZŠ Antonína Bratršovského v Jablonci nad Nisou|foto:Zdeněk Rakušan, Český rozhlas

Pestrost, pestrost, pestrost

Výuka hudební výchovy by tedy měla být co do aktivit mnohostranná a pestrá. Neznamená to ale, že se v každé hodině nutně bude dělat všechno a že každá z výše popsaných činností musí být vždy spojena se všemi ostatními. Proč by se jednou nemohlo třeba trochu víc hrát na nástroje než jindy, kdy se zase bude primárně trénovat poslech?

Čtěte také

Hudba a technologie. Jak pokroky vědy a techniky ovlivňují hudbu a kreativní svět s ní spojený?

A právě několik takových hodin, ve kterých ta či ona činnost převládala, jsem navštívil. Jednou to byl nácvik na vánoční vystoupení, kdy žáci hlavně zpívali a doprovázeli svůj zpěv na rytmické nástroje, zatímco o doprovod na kytaru se postaral pan učitel a hosty v hodině byli členové školního flétnového souboru. Podruhé to byla hodina, ve které se ke kytaře a flétně dostali úplně všichni. Potřetí můj mikrofon zaznamenal, jak se z téměř třiceti „běžných“ sedmáků stal orchestr bicích nástrojů, a poté co se naučili písničku hrát a zpívat, si na ni nakonec ještě zatancovali. Počtvrté se tančilo skoro celou hodinu a popáté byla skoro celá hodina věnovaná aktivitám, kterými se holky a kluci připravili na závěrečný souvislý poslech Smetanovy Šárky.

Příprava na poslech Smetanovy Šárky v hodině Čeňka Svobody na Gymnáziu F. X. Šaldy v Liberci|foto:Zdeněk Rakušan, Český rozhlas

Každá z těch hodin tedy byla úplně jiná, ale pokaždé šlo o příklad dobré praxe. O ukázku toho, jak může reálně vypadat hudební výchova, která má smysl a výsledky a kterou si žáci i učitelé užívají. A nejen jak může vypadat – ale jak také doopravdy vypadá u mnoha dalších hudebkářů na mnoha dalších školách po celé zemi. Kéž mají stále lepší podmínky pro svou práci a ať je jich – těch nadšených a nadšení rozdávajících – co nejvíc.