Hraní miluji, je to pro mě láska. A láska je hraní a všechno dohromady je to život, říká Štěpán Rak
Štěpán Rak je kytarista, skladatel a pedagog, který hře na kytaru zasvětil téměř celý svůj život. Svým kytarám říká milované holky a těch nejmilovanějších má asi pět. „Vždycky miluju tu, na kterou hraju,“ říká v pořadu Alex a host.
„Při výběru kytary hraje roli asi úplně všechno. Musí se vám líbit, musí souznít s vaší duší a musí respondovat na to, co do ní člověk vloží, aby byla schopna to vyložit ven v tom nejlepším slova smyslu.“
Pověstná jiskra mezi ním a kytarou prý přeskočila v jeho šestnácti letech. „Na břehu řeky Berounky mě vzali do parády radotínští trampové a začali mě učit první akordy. Tam se to všechno nastartovalo.“
Kytarové začátky a cesta do Finska
„Taky bych měl vzpomenout, že jsem začínal kdysi dávno na elektrofonickou kytaru a hrávali jsme s kamarády v Radotíně. Měli jsme orchestr Raci, hráli jsme šlágry té doby, kde nemohl chybět Elvis Presley nebo Beatles. To byla velikánská startovací čára.“
V pouhých 30 letech pak dostal pozvání do Finska, kde vytvořil základy pro studium kytarové hry. Ve Finsku také vyučoval na konzervatoři, pořádal mistrovské kurzy, dělal přednášky a také koncertoval, a to jak sólově, tak i s předními finskými orchestry té doby. „Bylo to těžké, ale zároveň i nádherné období. Složil jsem tam opravdu spoustu skladeb, které se mnou zůstávají. A také se nám tam narodili oba synové.“
Profesorem na AMU
Do Československa se vrátil v roce 1980 a v roce 1982 začal vyučovat hru na kytaru na AMU. „Příští rok to bude 45 let, co jsem tam začal učit. Tenkrát to bylo opravdu něco, protože do té doby se kytara učila jen na středních školách, tedy konzervatořích, a já měl tu čest zahájit výuku na škole vysoké. Také jsem hrdý, že mi pan prezident Havel udělil vysokoškolskou profesuru ve hře na kytaru, toho si moc vážím.“
Častou otázkou bývá, zda je v umění důležitější talent, nebo píle. „Ludwig van Beethoven řekl, že 80 procent je dřina a zbytek je talent. Já se s tím ale tak úplně neztotožňuju. Myslím, že talent přijde současně s pílí a naopak píle povzbuzuje talent k větší činorodosti. Když mi někdo řekne, že nemá hudební sluch, tak mu zahraju falešně, a jakmile se začne kroutit, tak říkám, že má hudební sluch, jinak by to neslyšel. To rozpoznání talentu je taková čuchometrie. Člověk ho pozná po čuchu a pak je to i nějaká zkušenost. Přeci jen mi bude 80 a pár talentovaných lidí už jsem rozpoznal.“
Životní jubileum
Příští rok čeká Štěpána Raka významné životní jubileum. „Dělal jsem si legraci, že bych chtěl udělat 80 koncertů, ale přeci jen už mám určitý věk, tak to samozřejmě omezíme na rozumný počet. Já to hraní miluji, je to pro mě láska. A láska je pro mě hraní a všechno dohromady je to život.“
„Kdybych si měl ke svému jubileu něco přát, tak aby byl mír. Abychom se měli všichni tak dobře, ne jak si přejeme, ale jak v tom svém srdci, v té dušičce, čistě po věcech toužíme. Protože něco jiného je chtění a něco jiného je ta duševní touha, která v nás dřímá,“ dodává Štěpán Rak v pořadu Alex a host.
Jaká je jeho nejmilovanější kytara? Jaké publikum měl nejraději? Jak vzpomíná na spolupráci s Alfredem Strejčkem? Poslechněte si v záznamu pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
