Harrachovský mamut byl čtvrtý v Evropě. Dnes je v kritickém stavu

Harrachovský mamutí můstek se stal čtvrtým v Evropě. Ludvík Šablatura o těch třech předchozích má přehled.

„První byl v Planici. Tam byli dva bratři, kteří byli autoři toho můstku, prvně se tam skočilo asi sto metrů.  Druhý můstek  se postavil v Oberstdorfu, a potom, když to viděli ostatní, tak v Rakousku, tam je místo a jmenuje se Kulm. A potom další je ve Vikersundu v Norsku. A my když jsme začali stavět, tak to bylo takové sdružení  a jmenovalo se KOP – Kulm – Oberstdorf – Planice,“ zavzpomínal Ludvík Šablatura.

Stavbyvedoucí harrachovského mamuta Ludvík Šablatura a reportér ČRo Pavel Petr|foto: Pavel Petr,ČRo Liberec

O výstavbě harrachovského mamuta se rozhodovalo v roce 1970. kdy tehdejší Československo pořádalo ve Vysokých Tatrách mistrovství světa v klasickém lyžování. Uvažovalo se o Tatrách, Liberci nebo Špindlerově Mlýně. Nakonec zvítězil Harrachov a severní svah Čertovy hory. Stavbyvedoucím se stal právě pan Ludvík Šablatura.  Předtím už projektoval menší můstek a na lyžích i skákal. U stavby harrachovského mamuta tak byl od začátku.

Jenže začátek neprobíhal hladce. Na vině byla chybná původní projektová dokumentace.

„Tam mě překvapilo, že ty bubny, které jsou pod odrazovou hranou mají ohromnou výšku. To se mi nezdá, to je materiálu, který by se tam musel odněkud přesunout,“ popsal problém Ludvík Šablatura.

Dokonce hrozilo zastavení stavby. Bylo nutné znovu provést zaměření. Nové projekty putovaly z Harrachova do Liberce.

„Já jsem tam jezdil, do Liberce, a vozil jsem je. Ještě mokré se to kopírovalo, a vozil jsem je sem, abychom mohli podle toho začít,“ vzpomíná tehdejší stavbyvedoucí a také muž, který se věnoval dokonce čtyřkombinaci. Tedy skokům, běhu, sjezdu a slalomu. Samotná stavba začala v roce 1978. Můstek vyrůstal na místě, kam dohlédl z oken svého domu.

Ludvík Šablatura dohlížel na stavbu z oken svého domu |foto: Pavel Petr,ČRo Liberec

„Když jsem ráno vstával, tak první co bylo, jsem se šel dívat na svah, jestli tam jsou tybagry, jestli to nespadlo dolů. Protože oni pracovali v tom sklonu, já jsem je obdivoval, jak oni uměli s těmi stroji zacházet. A vždycky jsem si říkal, jestli tam ještě je, tak jsem se vždycky díval na ten svah,“ zavzpomínal Ludvík Šablatura.

 A věří, že se v blízké budoucnosti ještě dočká na populárním mamutu dalších závodů.