Genetik Václav Pačes: Rodiče by neměli děti nutit do něčeho, co je nebaví. Ať podporují talent
Kolikrát jste o svém potomkovi řekli: „To má po mně, to jsou geny, s tím se nedá nic dělat“. A opravdu se s tím nedá nic dělat? „Můj tatínek byl lékař a v důchodu velmi rád vařil. A já velmi rád vařím a ženu už skoro ani nepustím k plotně. Tak asi je v tom kousek genetiky,“ usmívá se profesor.
Genetik, biochemik a bývalý předseda Akademie věd profesor Václav Pačes tvrdí, že dědičnost a geny nás ovlivňují víc, než jsme si mysleli. „Vycházím z toho, jak pokračuje výzkum lidské dědičné informace, a to nejenom lidské, ale i lidoopů. Proto je dobré znát nějaké dědičné choroby ne jen v rodině, ale i v příbuzenstvu. A to, kam až oko dohlédne.“
Ovlivňuje nás výchova i prostředí
Nejde jen o nemoce, ale i o různé talenty. Významnou roli hraje také prostředí. „Když budete mít talent hrát na klavír, ale narodíte se v džungli, tak to s největší pravděpodobností nikdy nevyužijete.“
Profesor Pačes zdůrazňuje, jak moc jedince ovlivňuje i výchova. Je zastáncem podporovat děti v tom, co je baví. „Nejlepší je jít jim příkladem, ale pokud je otec výborný fotbalista a syna to nebaví, tak nemá cenu to lámat přes koleno. Zejména ve škole by si učitelé měli všímat, v čem konkrétní žák projevuje talent, v tom ho podpořit a upozornit rodiče. Rozhodně nemá cenu předělávat děti k obrazu svému.“
Václav Pačes má dva syny, oba působí ve vědě, ale v pubertě uměli rodičům velmi vzdorovat. „S oběma jsme měli hrozný problémy. Kluci byli tvrdohlaví, chytří, ale nejraději dělali jen to, co je bavilo. A ono se to časem projevilo, ale to mezidobí bylo na zbláznění. Naštěstí žena je flegmatik, ona to s nimi v té pubertě zvládla,“ chválí profesor manželku.
98 procent DNA nemá žádný smysl
Ze synů je známější molekulární biolog Jan Pačes, který se stal zakladatelem bioinformatiky. „Začal analyzovat genomy,“ upřesňuje Václav Pačes, který od svého syna dostal k narozeninám svůj vlastní genom. „Naštěstí jsem tam nenašel žádné mutace nějakých chorob, ale také jsem tam neobjevil žádnou genialitu. Takže jsem úplně obyčejný člověk.“
Genetická abeceda má čtyři písmenka A, C, G a T. „Dědičná informace jsou jen ze dvou procent geny. 98 procent DNA nemá žádný smysl. Pro buňku je velmi obtížné se v tom vyznat – je to jako kdybychom dostali knížku, kde jen dvě písmena ze sta jsou součástí nějakého slova a zbytek nemá význam. Jak by se to četlo? A buňka si s tím musí umět poradit s přesností na jedno písmeno, protože ta dědičná informace do značné míry řídí naše životy.“
Bude možné jednou negativní geny, jako například agresivitu nebo nevěru, potlačovat, a nebyla by výměna genu zneužitelná? Člověk má podobný počet kvalitních genů jako šimpanz. Proč se tedy šimpanzům pořád rodí opičky a co nás dělá lidmi? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
