Fotbalisté Jablonce se připravují na Tenerife, soustředění si zpestřili výšlapem na sopku Teide

„Zatím jsem maximálně spokojený, podmínky jsou tu vynikající, hlavně co se týká klimatu. Je tady nádherné sluníčko, hotel má taky velmi dobrou kvalitu a tréninkové centrum, kam jezdíme každý den trénovat, je také na vysoké úrovni. Lepší přípravu jsme si na začátku ledna asi nemohli přát,“ pochvaluje si tamní teplé počasí i tréninkový luxus kouč Jaroslav Šilhavý.

Mužstvo zažívá zimní přípravu na prosluněném ostrově nedaleko afrického pobřeží poprvé v klubové historii. A když záložník Jan Kopic vzpomíná na roky minulé, kdy musel absolvovat tréninky v čepici a teplé soupravě, uznává, že tohle je pořádný rozdíl.

„Stejné to určitě není. Tady máme k dispozici perfektní přírodní trávu, doma bychom mohli trénovat maximálně tak na zmrzlé umělce. Tady trénujeme, jako kdyby bylo léto, protože jsme jenom na hřišti. Děláme herní věci a do toho i kondici,“ vysvětluje čtyřiadvacetiletý záložník, který si i se zbytkem týmu zpestřil soustředění výšlapem.

Hráči i členové realizačního týmu se vydali těsně pod vrchol sopky Teide ve vnitrozemí ostrova. A dostat se do výšky 3 260 metrů nad mořem dalo hráčům zabrat. „Myslel jsem, že ten výšlap bude trochu jednodušší. Když jsme byli v tom kopci tak jsem si říkal, že to je jako tříhodinový spinning, protože nohy, stehna i lýtka pálila. Byli jsme rádi, když jsme si nahoře mohli odpočinout a nabrat síly na cestu dolů.“ říká Jan Kopic.

Jablonečtí fotbalisté měli původně šlapat jen směrem nahoru, dolů měla celý tým dostat lanovka, jenže ta kvůli silnému větru nejela. A tak to hráči museli vzít pěkně po svých také zpět. „Těžší to bylo určitě nahoru. Dolů už to bylo rychlejší, ale zase to byl asi větší záběr pro nohy, protože dostávaly pořádný záhul,“ podotýká obránce Vít Beneš.

A Jaroslav Šilhavý připomíná, že se celé mužstvo vydalo do kopců sopky Teide hned ze dvou důvodů. „Podle mého názoru to splnilo účel. Byl to typický teambuilding, ale zároveň to bylo aerobní zatížení. Přiznám se, že jsem toho měl plný brejle. Ale jsem rád, že jsme všichni došli tam, kam jsme si řekli,“ dodává Jaroslav Šilhavý.