Existují jedovatí ptáci?
Nikoho nepřekvapuje, že jsou jedovatí plazi, tedy někteří ještěři a hadi. Jedovatí jsou i mnozí obojživelníci, mloci a žáby.
Nebo hmyz, různí brouci nebo motýli, ale i sršni a mravenci. Známí jsou i jedovatí savci. Samečkové australských savců ptakopysků nebo ježur mají jedové žlázy ve svých zadních nohách.
Dokonce existují i jedovatí ptáci. Patří do řádu pěvců. Ale kdoví, jak to s tím jejich zpěvem je, když se česky jmenují pištci. Žijí nedaleko severního pobřeží Austrálie, na druhém největším ostrově na světě na Nové Guineji. Domorodci jim říkají podle pištivého zvuku, který tito pištci vydávají, pitohuí. A tito ptáci jsou jedovatí proto, že se živí jedovatými brouky.
Jed těchto brouků jim neuškodí, naopak se jim dostane do kůže a do peří. Takže když je sežere nějaký dravec, udělá se mu špatně a příště už se radši o něco podobného nepokusí. Tihle ptáčci své jedem nasáklé peří otírají i o hnízdo a o vajíčka. Jedem tak chrání nejenom sebe, ale i svou budoucí rodinu. Taky vám to připadá nesmírně zajímavé? Každopádně si to zapište za uši.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
