Desítka žen se v Novém Boru dozvěděla, jak skloubit roli matky, manželky, pracovnice a kamarádky

Hana Chytalová je jednou z žen, které na besedu se socioložkou přišly. „Vztyk v šest ráno. Znamená to dvě hodiny na to, abych se na osmou dostala do práce s odevzdáním dítěte do školky, uděláním snídaně, nachystáním všech věcí pro sebe i pro dítě. Pak osm hodin v práci, vyzvednutí dítěte ze školky, nějaký nákup, vaření večeře, ukládání dítěte. To už je sedm večer,“ popisuje svůj den.

A takhle plynou všechny dny v týdnu. „Já jsem čtyři roky fungovala jako matka samoživitelka, takže to úplně nešlo. Odpadla mi sice role manželky, ale přibyla mi tím role tatínka. Dnes jsem sem přišla proto, abych zjistila, kde v tom málo čase můžu najít aspoň ten kousek pro sebe, protože to potřebujeme každý,“ říká Hana Chytalová.

Ženy měly soukromí na to, aby probraly, jak zvládnout v životě víc rolí a přitom se s trochou nadsázky nezhroutit. Bezmála dvě hodiny debatovaly se socioložkou Lenkou Václavíkovou Helšusovou. Ta přece jenom řešení pro ženy má.

„Ty ženy do toho velmi často vstupují s nějakou představou, domněnkou, jak má vypadat ta správná matka, správná manželka, správná hospodyně a všechny tyto koncepty, které se kolem toho shrnují a těm všem se snaží vyhovět, ale to není možné,“ upozorňuje socioložka.

„Co je tedy velmi důležité, je jejich vlastní přehodnocení priorit. Toho, co je pro ně opravdu důležité, co opravdu potřebují, aniž by se cítili viny za to, že někde nedostály tomu chimérickému konceptu společnosti. Jde o to slyšet svou potřebu a být ochotná naslouchat té své potřebě.“

U druhé strany, například u dětí, u manžela to pak ale může působit, že se člověk stává sobcem. „Může, ale já jsem přesvědčená, že člověk je schopen být tak dobrá máma, tak dobrá žena jenom tak, jak je ta žena schopna být dobrá sama k sobě,“ míní Lenka Václavíková Helšusová.

Občanské sdružení Rodina v centru plánuje takových setkání pro ženy v budoucnu více.