Design není jen pro někoho, ale pro všechny

Možná si pamatujete na praktické rady a bleskové proměny starých interiérů v nové moderní bydlení. Design vystudoval Ondřej Borovec na dvou vysokých školách se specializací na produktový a průmyslový design.

Ondřej Borovec pochází ze Srnojed u Pardubic. Na střední škole aplikované kybernetiky vystudoval počítačovou grafiku. Design je podle něho jedna z nejdůležitějších součástí cítění a vnímání našeho okolí. Možná i díky tomu se rozhodl, že bude studovat právě design.

„Design jako jedna z nejdůležitějších součástí cítění a vnímání.“ To je váš výrok. Je tedy vše, na co se díváme, design?
Přesně tak. Co je dneska designové, se spíše zaměřuje více na vzhled samotný než na účelnost produktu. Dříve, když se věci vyráběly, byly hlavně hodně účelné. Bohužel se to podřizovalo tomu někdy ne moc hezkému designu. V dnešní době se snaží všechno vypadat hezky a strojeně, ale někdy je to právě s přívlastkem méně účelné věci. Po revoluci se začalo všechno hýbat. Myslím si, že jsme udělali velký kus práce k tomu, aby se naše architektura i užité umění posunuly a dalo se srovnat a někdy i konkurovat zahraničním architektům a umělcům.

Stávající trendy směřují do Miliána na světovou výstavu. Je podle vás určujícím místem, kde se novinky dávají dohromady? Místem, které směřuje design dál?
Určitě to není jen samotný Milán, ale Itálie jako taková. Takže se tam lidé nejvíce scházejí. Také tam každoročně na jaře jezdím na tu nejvýznamnější nábytkovou výstavu. Musím říct, že je to nádherná inspirace, když vidíte, co jsou schopni mladí designeři vymyslet a kombinovat. Je tam možnost načerpat hodně velkou inspiraci.

Alena Zárybnická s Ondřej Borovec|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

„Design není jen pro někoho, ale pro všechny.“ To jsou další vaše slova. Proč bychom si měli pozvat designéra a architekta?
Mnohdy člověk, který nemá moc velkou představivost, není schopný domyslet dispozici tak účelně. Mnohdy je právě až designér schopný přijít s myšlenkou nebo nápadem, který zákazníka překvapí. Mnohdy je to i ušetření vícenákladů, třeba když něco bouráte a zjistíte, že jste to udělali špatně. Designér je schopný toto eliminovat a přijít s myšlenkou, dát tomu určitý tvar a podobu.

Jak probíhá práce nad návrhem?
Probíhá to tak, že zákazník se mi ozve, poptá mě, že by se rád sešel, že si neví rady se svým bydlením, že by ho rád rekonstruoval nebo upravil. Nejideálnější je, když se se zákazníkem setkáme u něj doma. On nastíní představy o vybavenosti, kolik obyvatel tam bude bydlet, k čemu byt bude sloužit. Pak jsem schopný si na místě udělat představu, poradit mu, doporučit. Na základě toho se pak zákazník může rozhodnout. Všechno se pak ladí do vizuální představy. Vesměs se vždy snažím zákazníkům vyjít vstříc, aby se jim tam bydlelo nejlépe podle jejich prvotních požadavků.

Jsou nějaké hranice, za které byste při realizaci projektu nešel?
Může se stát a stalo se mi to jednou, že zákazník chtěl kombinovat nábytek, který se neslučoval s myšlenkou moderního bydlení. Chápu určité věci a kusy nábytku, ke kterým má člověk citový vztah, že ho chce do interiéru zakomponovat, ale někdy to nejde. Někdy se to hodně tluče.

Vizualizace návrhu ložnice|foto:Ondřej Borovec

Jaké byla vaše nejsložitější realizace, co si zákazník přál?
To bylo určitě podmořské akvárium v bytě. Byl to děsivý požadavek, protože jde o mnohatunovou konstrukci, která musí projít statickým posudkem. Každý byt má totiž nosnost plochy. Ale nakonec se to povedlo a zákazník má podmořské akvárium.

Kdybyste si měl vysnít zakázku, která by mohla přijít, a téma, které byste rád zpracovával, co by to bylo?
Určitě automobil. Já jsem strašný blázen do aut. Celý můj život je ovlivněný auty. Když mám volnou chvíli, tak projíždím časopisy a koukám na auta. Zajímavá jsou také obytná auta, kde je spojení i s designem interiéru.