Cvičitelka protipašeráckých psů Hana Böhme: Pes nemůže být vycvičený jen napůl. Pašeráci zvířat v Africe jsou vynalézaví
Hana Böhme cvičí psy na to, aby hledali pašeráky v Africe. Jak takový výcvik probíhá, kolik zabere času a jsou vycvičení psi v Africe úspěšní?
„Je to nebezpečná práce, pro pytláky jsme první na ráně. Nejdřív jsou psi, pak hned my.“ Pohybuje se hlavně u letiště v Brazzaville, hlavním městě francouzské republiky Kongo, kam se chystá její aktuální pes Avatar.
„Výcvik takového psa zabere rok a půl až dva. My nespěcháme, jsem perfekcionista, takže ho cvičíme perfektně, nemůže to být jen napůl. Ten pes musí být hlavně psychicky zdatný. Lidi jsou uječený, a on se nemůže sesypat.“
K výcviku má nejraději plemeno belgického ovčáka malinois, kterému říká maliny. Avatara má od štěněte. „Maliny musí něco dělat. Předtím jsem měla fenku Camu, a když jsem ji dala vycvičenou do Afriky, byla tam šťastná. Avatar je srdcovka a nechci, aby to byla srdcovka. Ale vím, kam půjde, přesto jsem řekla, že ho jen půjčuju. Kdyby se mi něco nelíbilo, beru si ho zpět,“ líčí, jak prožívá rozloučení s vycvičeným psem. Na místě s ním zůstává v průměru tak měsíc. „Musí se sehrát jak s prostředím, tak s lidmi. Pak ustupuju do pozadí a mizím. Slzy už neprobíhají, jsem s nimi pořád v kontaktu.“
Vycvičit psa byl její sen už od dětství, který se jí splnil už v osmi letech. „Dostala jsem voříška, ten se cvičil snadno,“ usmívá se. V roce 2013 založila neziskovou organizaci Dogs For Detection And Protection, která se zaměřuje na výcvik psů, jejich převýchovu a boj proti pytláctví.
Doma má aktuálně i s Avatarem deset psů. Zaměřuje se i na ty problémové. „Myslím, že to, že jsou problémoví, způsobují lidi. Oni nevědí, jak se k nim chovat a vyberou si špatné plemeno, které nejsou schopni zvládnout. Psovi se musíte věnovat.“
Pašerácké touhy zaplatí zvířata i životem
Afriku měla vždycky ráda. „Když jsem tam letěla poprvé, byla jsem jí úplně okouzlená. Mně tam sedne úplně všechno. Je to takový splněný sen.“ Proto se zapojila do projektu na ochranu ohrožených zvířat v africkém Kongu. Nejčastěji odhalují slonovinu, gorilí srst, šimpanze, luskouní šupiny, žako papoušky nebo krokodýly.
„Pro výcvik potřebujeme třeba luskouní šupiny, zajedeme si pro vzorek do zoo do Dvora Králové, která je zaměřená na Afriku. Šupiny schováme na vrakovišti, kde smrdí benzín, aby to pro psa bylo těžší. V praxi to má pak jednodušší a je úspěšnější.“
Pašeráci jsou vynalézaví. „Slonovinu začali dávat i do vody, aby to psi nevycítili. Jsem pyšná, že i přesto to našli. Ale pašeráci se snaží psy obelstít. Většina zvířat pašerácké touhy za ziskem nepřežije, jako právě luskouni. Z papoušků jen někteří. Krokodýli se převážejí svázaní, ti takové zacházení většinou zvládnou.“
Když jsou pašeráci odhaleni, jsou zatčeni. „Je tam korupce, ale naštěstí i právníci, kteří opravdu chtějí, aby zůstali ve vězení. A do těch jejich věznic se opravdu dostat nechcete.“
Sama si zatčení také zažila. Proč ji zatkli? Zažila někdy střílení? Jaký osud měla její první vycvičená fenka Cama? Kolik stojí takový výcvik? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
