Čtvrtá německá liga je na úrovni druhé české. A živí nás, říká trojice českých fotbalistů Budyšína

Sraz na benzínové pumpě na okraji Liberce, pak cesta přes hranice za fotbalem a prací zároveň. Pro trojici českých fotbalistů je to každodenní rutina. Josef Němec, Pavel Patka a Jiří Šisler se každý den vydávají do německého Budyšína.

„Průměr je kolem hodinky. Jezdíme společným autem, který máme od hlavního sponzora klubu. Pavel (Patka, pozn. red) by to zvládl poslepu. Já s Pepou jezdíme zatím jen od července,“ vypráví Jiří Šisler.

Josef Němec, útočník s příznačným jménem pro hraní právě v téhle zemi už je v Budyšíně skoro jako doma. Za český klub hrál naposledy před pěti lety a po angažmá Görlitzu a Neugersdorfu našel 100 kilometrů od svého skutečného domova ideální fotbalové prostředí.

S jazykem problémy nemá a ve vlasti už hrát ani nechce. „Zatím mě to neláká a spíš se to už nikdy nestane. Němčinu jsem měl na škole jako druhý jazyk, tak doplňuji jen slovní zásobu,“ říká 33letý útočník.

„Určitě je to o financích, přece jen u nás nejsou tak dobré peníze, jako jsou tady. Fotbal ve čtvrté německé lize mě živí,“ říká střelec zatím dvou gólu v letošní Regionallize.

Porazili Ústí i Varndsodrf

Pokud se hráč prezentuje jako účastník až čtvrté nejvyšší soutěže, na první pohled možná nevzbuzuje velký respekt. Ani v nižších patrech německého fotbalu se žádná „pralesní liga“ nehraje.

„Dosahuje to kvalit druhé ligy. Vloni jsme hráli přáteláky s Varnsdorfem a s Ústím. Všechny zápasy pro nás byly úspěšné,“ připomíná Josef Němec výhry.

„Myslím, že druhou českou bych zvládl úplně bez problémů. Asi by to nebylo na to, abych hrál v Čechách první ligu, tak jsem se rozhodl, že půjdu do nižších soutěží v Německu. Finančně je to zajímavé, člověk už musí myslet na rodinu,“ dodává Jiří Šisler.