Chrápání je kosmetický přírodní úkaz. Problém je, když během něj pacient nedýchá, varuje lékařka

Chrápání jako takové můžeme rozdělit na to, jež není zdraví nebezpečné, a na to, se kterým bychom měli jít k lékaři. „Benigní chrápání, které vlastně nic špatného neznamená, vzniká při velmi hlubokém spánku, kdy jsou povoleny svaly. Takové chrápání je většinou pravidelné, člověk se ráno probudí výborně vyspalý, nejeví známky modrání úst během spaní, to by byla hypoxie, a také nemá žádné jiné nemoci, které by ke chrápání mohly vést. Bez spánkové laboratoře benigní chrápání ale příliš nepoznáme.“

„Podle tóniny chrápání také nepoznáme, ale poznáme ho podle pauz. Pokud má člověk tendenci se probudit a být dušný, tak by s tím měl okamžitě něco dělat,“ varuje lékařka Kateřina Cajthamlová.

Chrápat mohou také lidé, kteří to přeženou s alkoholem. „Pokud máme acidózu, tedy překyselení, tak je člověk intoxikován a dochází k tomu, že mu povolují svaly. Někdy je otrávený i centrální nervový systém a chrápání je důsledkem toho, že ne úplně dobře funguje i dechové centrum, což může být i smrtelné.“

Spánková laboratoř

„Chrápání je důvod, aby člověk přišel do spánkové laboratoře. Chrápání samotné je kosmetický přírodní úkaz, který ruší spoluspáče. Problém ale nastává, když pacient během chrápání nedýchá, tedy má pauzy v dýchání. Takový člověk k nám patří určitě,“ říká hlavní lékařka z kliniky EUC Jana Vyskočilová.

„Pauza v dýchání, tedy apnoická pauza, kdy se někde uzavřou dýchací cesty, je problém. V tomhle okamžiku toho moc dělat nejde, protože každé otočení nebo strčení znamená, že se člověk mikroprobudí a narušíte mu spánek. Důležité je ho v nějakém časovém termínu dostat do spánkové laboratoře.“

„Devadesát procent pacientů je vyšetřováno v domácím prostředí. Pacient přijde dopoledne, dostane od sestřičky kufřík, s ním jde domů, doma si na sebe navěsí všechny senzory, vyspí se s tím, ráno přístroj vypne a přiveze ho zpátky,“ popisuje proces lékařka.

K lékaři i s partnerem

Kateřina Cajthamlová ale upozorňuje, že jsou spánkové laboratoře dost přetížené. „Nejprve je dobré jít za obvodním lékařem a vzít s sebou i partnera. Paní doktorka se partnera zeptá, jak chrápeme, na pauzy, na pohyby, jestli nejsme v bezvědomí. Je to vlastně jedna velká detektivka. Pak se ptá chrápajícího, jak je osvěžen, jestli není obézní a pak ho případně pošle na ORL, kde zjišťují nosní průchodnost, jestli nejsou zvětšené mandle či jak vypadá postavení spodní části čelisti. A pokud máme podezření, že člověk trpí hypoxií, tak se dělá krevní obraz, kde většinou vidíme zmnožení červených krvinek.“

Chrápat někdy mohou i malé děti, a to kvůli tomu, že mají zvětšené mandle. „Velký problém je, že pokud díte chrápe a má zvětšené mandle, tak se pořádně nevyspí, může se mu špatně okysličovat mozek, a to mu může ztěžovat soustředění ve škole.“

„Co se týče operace mandlí, je dobré si nechat udělat dva názory, kromě ORL se zeptat třeba na imunologii, jestli by léčbou nešly mandle zmenšit nebo jestli existuje možnost, že se to zlepší třeba rehabilitací dechu. Také je otázkou, jestli je dítě alergik nebo je v zakouřeném prostředí,“ popisuje Kateřina Cajthamlová.

Co pomůže tlumit chrápání?

• U benigního chrápání pomůže zvlhčení vzduchu
• Dobře na noc vyvětrat, chladnější vzduch pomáhá, nespat v přetopené místnosti
• Nespat na zádech
• Nepít večer alkohol
• Přestat kouřit
• Dbát o čistý nos, protože pokud je nos čistý, tak s ním v noci dýcháme a nedýcháme ústy
• Dát si pozor na léky na spaní, je dobré zjistit příčinu chrápání a psát si třeba i deník, po čem chrápeme víc a po čem méně
• Zjistit, po jakém jídle chrápeme víc

Dotazy můžete posílat přes stránky veseleazdrave.cz nebo nechat vzkaz na telefonním záznamníku 221 553 770.