Blattnerfon: když pořad váží 15 kilogramů

Paralelně s existencí mechanických záznamů zvuku započal rozvoj magnetických médií. Prvním přístrojem založeným na magnetickém principu, jenž našel v pražském Radiojournalu uplatnění od roku 1935 (15. září), kdy byl dovezen z Anglie, byl tzv. blattnerfon.

Část blattnerfonu - zesilovače a napáječ|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Magnetický zápis se uskutečňoval na ocelový pás. Ten byl široký 3 milimetry a silný 0,08 milimetrů. Zaznamenaný zvuk měl poměrně vysokou kvalitu, nevýhodou byla ovšem vysoká posuvná rychlost. Pásek se pohyboval rychlostí 1,5 metru na vteřinu.

Na hliníkový kotouč (o průměru 62 centimetrů) bylo navinuto 15 kilogramů pásu, na nějž bylo možno nahrát přibližně 20 minut záznamu (pro záznam půlhodinového pořadu bylo potřeba téměř 3 kilometry pásu).

Tento pás ovšem neumožňoval žádný střih, jakákoli chyba musela na záznamu zůstat – případně se vše muselo natočit znovu. Tohoto typu zápisu se používalo k záznamům dlouhých pořadů – například koncertů. Ty se archivovaly pouze krátkodobě – s vyhlídkou brzkého uvedení do vysílání, pak se většinou mazaly a používaly znovu. Objemnost a hmotnost těchto nosičů vytvářely prostorové problémy při skladování.

Práce s blattnerfonem|foto: Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Ocelový pás blattnerfonu se mazal pomocí mazací hlavy stejnosměrným proudem (zatímco pro nastavení pracovního bodu média bylo využito stejnosměrného proudu opačné polarizace).