Arnošt Goldflam: Jsem spokojen, když nepřichází katastrofa. Nejsem typ šťastného člověka
Ve svých 76 letech stále hraje v divadle, režíruje, vyučuje a píše knihy i dramatizace. Říká o sobě, že je pozitivně naladěný pesimista a typický je pro něj bílý plnovous a kulaté brýle.
V jednom rozhovoru se nechal slyšet, že má nešťastnou povahu a neumí být šťastný. „Jak stárnu, tak ten pesimismus trochu nabývá vrchu.“ Kdy byl naposledy šťastný, neumí říci. „To je těžká otázka, já nejsu typ šťastného člověka. Já jsem spokojen, když nepřichází žádná katastrofa,“ říká se svým typickým melancholickým výrazem.
Strašidelné povídky i oblíbené pohádky
Žádnou katastrofou ale nejsou jeho knihy, kterých mu vyšlo už víc než 30. „V poslední době mi vyšly dvě knihy - Strašidelné Brno a Praha strašidelná. A už píšu třetí, kterou si u mě nakladatelství objednalo. To jsou povídky, nevím ještě, jak se to bude přesně jmenovat, ale je to taková strašidelná Šumava.“
Nedávno napsal také knihu, která není povídková. „To je novela. Jmenuje se Brno, ty město mých snů. Já bydlím v Praze už x let, ale pocházím z Brna, a tak píšu o Brně,“ říká spisovatel a vysvětluje, že město svých snů opustil před lety dobrovolně kvůli práci, manželce a dětem. A dětem patří i další jeho díla, oblíbené pohádky.
„Když se nám narodil syn, tak jsem si říkal, no už su starej, už mně bylo tehdy 54, a to jsem byl ještě v plném zápřahu. Říkal jsem si, že mu musím něco zanechat, aby věděl, že i když nejsem doma, takže doma nějakým způsobem jsem. No a tak jsem napsal knížku pohádek Tatínek není k zahození. Mělo to dobrý ohlas, lidi to rádi čtou.“ Další pohádkovou knížku napsal pro dceru a s psaním pohádek nepřestal.
Některé knihy Arnošta Goldflama jeho syn dokonce už i ilustroval. Na většině z nich ale spolupracuje s manželkou. „Jinak dělám s mou paní s Petrou Goldflam Štětinovou a ta mně všecky ostatní knížky za poslední léta ilustrovala. Je scénografka a kostýmní výtvarnice, ale na těch knížkách se významně podílí.“
Poláčkovo Hlavní přelíčení jako nová dramatizace
Kromě knih píše i divadelní hry a dramatizace, je autorem více než 50 děl a patří k našim současným nejhranějším dramatikům. Připravuje teď pro divadlo nějakou novinku? „Chystám něco pro Ypsilonku. Mám tam už několik inscenací, například Babička se vrací, Vratká prkna, Proměna aneb Řehoř už toho má dost a Let do nebe aneb Fata Morgana. No a ředitel Ypsilonky Honza Schmid mě oslovil, abych ještě udělal jednu věc. Budu připravovat dramatizaci mého oblíbeného autora Karla Poláčka - Hlavní přelíčení.“
Řadu let Arnošt Goldflam vystupuje na divadelních prknech. Hrál například v Divadle na provázku nebo v HaDivadle, teď nejčastěji v Ypsilonce. Má za sebou ale i mnoho televizních a filmových rolí.. Mezi ty nejznámější asi patří ztvárnění Arnošta ve filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntag.
Jak vzpomíná na dobu, kdy mu do života vstoupil Bolek Polívka? A jak vycházel s režisérkou Věrou Chytilovou, o které bylo známo, že se s herci zrovna nemazlí? Nejen to uslyšíte v záznamu rozhovoru s Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
