Američané strategické cíle v Afghánistánu neplní

Národní bezpečnostní rada vloni americkým silám stanovila jisté mezníky. Pokud by byly naplněny, mohlo by se začít hovořit o tom, že se Afghánistán vyvíjí skutečně žádoucím směrem. Letošní verdikt amerických analytiků ale takový pohled nepotvrzuje. Podle něj se v Afghánistánu Američanům v letošním roce nepodařilo splnit strategické cíle.

Obraz situace je podle Národní bezpečnostní rady následující: americké jednotky a síly NATO jednoznačně vítězí v přímém boji s ozbrojenci afghánského hnutí Taliban. Podařilo se jim zlikvidovat stovky bojovníků včetně řady významných vojenských velitelů. Na tom se analytici shodnou, ale liší se v tom, co z této situace vyplývá. Zjednodušeně řečeno, vojenští analytici jsou přesvědčeni, že se boje proti extrémistům daří a je v podstatě otázkou času, kdy se síla afghánského odboje vyčerpá. Jako argument přitom často používají Irák, kde byl v posledních týdnech zaznamenán výrazný pokles intenzity násilností.

Analytici zpravodajských služeb oceňují bojové úspěchy Spojených států a Severoatlantické aliance, dodávají ale, že jsou nutnou, nikoliv postačující podmínkou pro optimismus. Důležité podle nich je, že mezinárodní síly mají sice v přímé konfrontaci s Talibanem převahu, ale nedokáží ji zúročit z dlouhodobého hlediska. Často se tak stává, že z určité oblasti jsou Tálibové vytlačeni, aby se tam za pár týdnů opět vrátili. Ukázkovým příkladem je loňská vojenská operace nazvaná Medúza. Washington Post s odvoláním na experty na afghánskou situaci píše, že v provincii Kandahár, kde se odehrávala, se čtyři týdny po jejím skončení počty bojovníků Talibanu dostaly opět na původní úroveň.

Výše řečené je důsledkem prostého faktu: mezinárodní společenství v Afghánistánu nedisponuje dostatečným počtem vojsk na to, aby mohlo území vyčištěné od extrémistů dlouhodobě udržet. Tuto skutečnost si samozřejmě dobře uvědomují vysocí vojenští velitelé i politici. Americký ministr obrany Robert Gates proto na spojence minulý měsíc poměrně tvrdě apeloval, aby do Afghánistánu přisunuli větší počet mužů a zároveň jim umožnili operovat po celé zemi. Některé země, především Německo, Francie a Itálie, mají totiž své síly pouze v relativně klidných lokalitách a nehodlají je dislokovat do provincií s nejvyšším počtem povstaleckých akcí. Gatesovo naléhání ale vyznělo více méně do ztracena a žádné skutečně podstatné posílení kontingentu NATO v Afghánistánu se konat nebude. Afghánské síly jsou přitom slabé na to, aby mohly tyto úkoly plnit samy. I proto má Taliban a s ním spřízněné skupiny takovou podporu na afghánském venkově. Řada jeho obyvatel se totiž bojí požadavkům extrémistů čelit. Za situace, kdy je zřejmé, že mezinárodní jednotky v dané lokalitě nevydrží permanentně a vládní síly jsou zkorumpované, slabé a často neaktivní, je téměř nemožné protivládní bojovníky odmítnout. Připočteme-li k tomu také vysoký žold, který Taliban rekrutům vyplácí, pak je jasné, že u řady z nich nehraje při podpoře protivládních milicí ideologie nebo náboženství tu nejpodstatnější roli.

To vše je základem argumentace těch analytiků, kteří se domnívají, že ze strategického hlediska mezinárodní společenství v Afghánistánu velké pokroky nezaznamenalo. Bylo by navíc možné uvést i další fakta: vláda prezidenta Hamída Karzáie podle říjnového průzkumu Asijské nadace ztrácí důvěru obyvatel. Zatímco ještě vloni lidé uváděli, že zlepšující se bezpečnostní situace je hlavním důvodem jejich optimismu ohledně budoucnosti, letos byla naopak bezpečnost označena jako hlavní afghánský problém. Oproti době vlády Talibanu se samozřejmě v oblasti rekonstrukce a zajištění životních potřeb obyvatel dosáhlo obrovských pokroků, nicméně i výše zmiňované je dokladem toho, že to nejdůležitější, tedy bezpečnost, pod kontrolou vlády a mezinárodního společenství není. Ilustruje to nebývalý vzrůst sebevražedných teroristických útoků i stoupající počet jejich obětí. Jestliže přitom řada vysokých důstojníků tvrdí, že sebevražedné akce jsou důsledkem slabosti Talibanu, řada expertů oponuje, že se naopak jedná o vysoce účinnou taktiku, která má zastrašit řadové obyvatelstvo a přesvědčit ho o tom, že administrativa ho nedokáže ochránit. Konec konců, italský týdenník L´Espresso minulý týden upozornil na skutečnost, že sebevražedné útoky začaly už před mnoha lety na Srí Lance používat tzv. Tamilští tygři, aniž by bylo tehdy i nyní možné mluvit o jejich slabosti.

Můžeme se tedy pokusit uzavřít, že situace v Afghánistánu se může radikálně zlepšit jen po splnění řady podmínek. Patří k nim výrazné posílení mezinárodních sil, pokrok ve výcviku afghánské armády a zřejmě i získání části rebelů na vládní stranu, jak o to usiluje prezident Karzái. Chytnout za nos by se ale měla i americká administrativa: prezident Bush minulý měsíc ve zprávě pro Kongres odbyl Afghánistán jednou větou, aby se následně podrobně věnoval situaci v Iráku. To jen svědčí o dlouhodobě připomínané skutečnosti, že Afghánistán se kvůli Iráku pro Američany stal druhořadým válčištěm. I proto si dnes musíme lámat hlavy nad tím, jak tamní zdaleka ne radostnou situaci zlepšit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .