24. březen – Den horské služby. Připomíná i tragédii Hanče a Vrbaty

Dostali jsme tehdy z Krkonoš jednoho skútra a já jsem záhy pochopil, proč. Nedalo se na tom jezdit... Miroslav Bíca, bývalý náčelník HS

Doba se proměnila, někdejší technika a komunikační kanály se nedají s dnešními vymoženostmi srovnávat. Na druhé straně jsou věci, které už se desítky let nemění. Pokora, síla a odhodlání horských záchranářů.

„Technika byla – lyže, kanadské saně, ruce a nohy. To bylo všechno,“ vzpomíná na 80. léta v Horské službě Jizerských hor někdější náčelník Miroslav Bíca. „Pak jsme dostali z Krkonoš jednoho skútra a já jsem záhy pochopil, proč. Nedalo se na tom jezdit,“ pokračuje s úsměvem. Technika byla jiná a hodně se lišila taky komunikace. Žádné mobily, žádné GPS systémy, v raných dobách nebyly ani vysílačky, a tak za nejmodernější zázrak platily pevné linky. „Bylo to strašně humorný, každý rok jsme natahovali dráty na vlek…“

Bohumil Hanč se narodil v roce 1886|foto: volné dílo

Technologie se mění, ale nadšení a odhodlání zůstává stejné. Pro ilustraci nabízíme další příběh o splněném snu – od nejmladšího profesionálního člena v Jizerkách, Jirky Čecha: „Lákalo mě to, většinu dětství jsem prožil na horách a nedoufal jsem, že bych to mohl dělat.“ Horská služba je podle záchranářů srdeční záležitost. Krušné hory a Jeseníky mají mezi zájemci o práci u horské služby dvě ženy, Jizerské hory zatím ne. „Kritéria pro vstup k horské službě jsou jasná – znalost oblasti, fyzické testy, znalost lyžování, nikde není řečeno, zda kritéria musí splnit muž, nebo žena,“ uzavírá horský záchranář David Savický.