Příběhy z kalendáře - Melchior z Redernu

Jde o jednoho z nejvýznamnějších šlechticů rudolfínské éry. Redernové, předkové Císařského rady, polního maršála a prezidenta tehdejší dvorní vojenské rady Melchiora z Redernu, pocházeli původně z německého rodu majícího državy ve Slezsku. Na sever Čech přišli v 16. století a převzali po Bieberštejnech frýdlantské panství.

Založili např. obci Nové Město pod Smrkem a zanechali po sobě cenný architektonický odkaz, kupříkladu Liberecký zámek. Ostatně Redernský erb - loukoťové kolo na modrém poli najdete i na libereckém městském. Melchior z Redernu byl nejmladším ze synů Bedřicha z Redernu a Salomeny ze Schönaichu. Měl pět bratrů: Jana, Jiřího, Sebastiana, Fabiana a Kryštofa a tři sestry: Kateřinu, Annu a Juditu.

Správa rodových držav byla původně určena starším sourozencům. Možná proto byl jeho život spojen s vojenskou službou. Dostalo se mu kvalitního vzdělání a nakonec to byl právě on, kdo zveleboval a spravoval redernské panství na Frýdlantsku. Až na bouřlivější majetkové tahanice s rodem Smiřických o sporné území jizerskohorských lesů, které vyústily dokonce ve vyplenění osady Jizerka Redernskými, si prý počínal velmi dobře. Platil za osvíceného a velkorysého šlechtice; podporoval vzdělání a hospodářský rozkvět regionu.

Jemu samotnému se dostalo kvalitního vzdělání. Studoval v saské Míšni, později na univerzitě v Heidelbergu práva a osvojil si znalost latiny, francouzštiny a italštiny. A jak se na tehdejšího šlechtice slušelo, studia završil cestováním. Navštívil Řím, Florencii, Neapol a jiná italská města. Mohlo by se tedy zdát, že jej čeká cesta vzdělance, osud mu však připravil dobrodružnější život.

Již v Paříži na studijní cestě s bratrem Kryštofem se pravděpodobně stal svědkem tragické události francouzských dějin - vyvražďování hugenotů, tzv . Bartolomějské noci. Později nadlouho vyměnil úbor studenta za uniformu, ve dvaceti letech vstoupil do armády a dotáhl to až na polního maršála.

První příležitost získat bojové zkušenosti mu poskytlo narychlo svolané tažení proti Turkům do Uher. Celkem se účastnil jedenácti válečných tažení v Polsku, Rusku, Prusku, Holandsku a hlavně proti Turkům v Uhrách. V bojích s Turky opakovaně prokázal osobní statečnost i strategický um. Do historie vstoupila jeho obrana pevnosti Oradea proti mnohonásobné turecké přesile.

Neklidná válečná období Melchiorova života střídaly epizody klidnější. Oženil se.Za manželku pojal Kateřinu rozenou Šlikovou, a nejprve společně s bratrem Kryštofem, později sám, spravoval rodové panství ve Frýdlantu. Prosperující hospodářství vlastního panství pro něj představovalo také zdroj financování účasti v bojích s Turky.

Jedno z tureckých tažení se mu pak stává osudným. V Uhrách se zřejmě nakazil morem. Umírá 20.září roku 1600 v Německém, dnešním Havlíčkově Brodě. Jeho žena Kateřina nechala jeho tělo dopravit do Liberce, kde se 5. ledna 1601 konala smuteční slavnost a 6. ledna, tedy v den nedožitých 46. narozenin, byl Melchior uložen do rodové hrobky ve Frýdlantu.