Ondřeje Mesteka fascinují Krkonoše, v obrazech koncentruje všechny úhly pohledu do našich hor

Vy jste Pražák, takže jaký je váš vztah k našemu Královéhradeckému kraji a také k horám, ke Krkonoším, které malujete nejraději?
Krkonoše jsou taková má niterní láska od dětství, kdy jsme do hor jezdili jako malí s rodiči. Tam to všechno začalo. To jsem sice ještě nemaloval, nicméně ta láska, která se potom zobrazuje v mém umění, byla asi daná mojí diplomovou prací na Akademii výtvarných umění v Praze. A v tom vlastně pokračuji doteď. Je to dlouhodobý proces tvoření, fascinace těmi horami a zdejším krajem.

A kdy jste si řekl, že budete malířem?
To už je hodně dávno, ale je pravda, že to malování začalo asi lidovou školou umění, pak pokračovalo na Střední škole uměleckoprůmyslové na Žižkově, obor malba, a následně Akademií výtvarných umění pod prof. Jiřím Sopkem.

Rád chodím po horách v létě i v zimě. A pak pracuji s nějakým pocitem z výletů. Ale zpracuji do obrazu třeba i dobovou fotografii.
Ondřej Mestek, malíř

Hory jste tedy začal malovat právě na akademii?
Ano, od prvního ročníku jsem byl spíše krajinář. Máme chalupu na Zbirožsku, takže tíhnu k chatařským osadám a kempinku, což jsem také zpracovával za studií. A pak se nějakým delším pobytem v Krkonoších projevilo, že to budou hory a horalové. Teď už zobrazuji i horaly, rodáky, který žili nebo žijí v Peci pod Sněžkou nebo ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších.

Čtěte také

Je radost, dívat se na krásný obraz. Ale ještě radostnější je, namalovat si svůj

Takže je to i jakési soužití člověka s přírodou?
Je to tak. Je to koncentrování se na všechny aspekty hor. U diplomové práce to byly takové zářezy v krajině, sjezdovky, pak se tam objevil lyžař, sjezdař, dřevorubec, takové motivy. A teď už dělám i horolezce. Nebo už tam dávám i grotesku, což je třeba obraz Čahoun. Vypadá to jako maškarní, je to člověk na chůdách s lyžemi.

V galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou máte společnou výstavu s fotografem Pepou Dvořáčkem. Vy jste kamarádi od dětství?
Ano, kamarádíme od dětství přes rodiče. Byla taková velká parta lidí, která jezdila do Krkonoš, ale třeba i do Rakouska do Alp. Takže se známe od úplně malých kloučků.

Když se podíváte na Alpy a na Krkonoše vizuálně, je tam nějaký rozdíl?
Jsou to velikáni. Jsou to obři. I Krkonoše. Když stojíte někde v údolí, tak vrchol je v podstatě nedosažitelný. Tedy pro mě jsou i Krkonoše jedinečné.

Čtěte také

Skleněná mozaika mě fascinuje, můžete si u ní hrát s barvami i tvary, směje se výtvarnice Eva Edler

A co lyže? Sjezdovky nebo běžky?
Jsem takový částečný běžkař a teď bych rád zkusil i skialpinismus. Ale jinak co se týče sportu, tak jsem velký chodec. Moc rád chodím po horách v létě i v zimě.

Jak vůbec pracujete? Nasajete obrazy do sebe na těch toulkách a pak doma malujete?
Samozřejmě. Pracuji s nějakým pocitem, ať už z procházek, nebo z výletů. Ale pracuji třeba i s dobovou fotografií.

Jaké místo máte, Ondřeji, v Krkonoších nejraději?
Tak to je Martinova bouda. Byl jsem tam na delším pobytu a tím, jak je odlehlá, je v podstatě nejvýše položená v Krkonoších, tak je z ní nádherný pohled do údolí.

Na Martinově boudě v Krkonoších potkáte tedy určitě Ondřeje Mesteka a jeho tvorbu můžete teď až do června obdivovat v galerii Veselý výlet v Peci pod Sněžkou.