Mít psa je dnes tak trochu národní povinnost, Češi jsou nezodpovědní, říká ras 21. století

Vladimír Kössl se zvířaty už vyrůstal. „My jsme doma vždycky zvířata měli. Je ale pravdou, že trochu jiná, než bych si sám přál, bylo tam málo chlupatých zvířat, tak k těm jsem si přešel časem,“ popisuje.

Vystudoval lesnickou školu v Písku a pracoval v oboře. „Po revoluci došlo k velkým změnám a mně ten systém úplně nevyhovoval, tak jsem přemýšlel, co bych vlastně mohl dělat. A úplně čirou náhodou přišla nabídka, že město České Budějovice shání někoho, kdo by zajišťoval odchyt zvířat,“ vypráví.

Nastoupil tedy k městské policii v jihočeské metropoli, a to v době, kdy město zakládalo odchytovou službu. „Nikdo v podstatě nevěděl, jak to má fungovat, nebylo žádné vybavení, žádné zkušenosti, internet byl ještě v plenkách, takže se toho ani moc nedalo vyhledat. Navíc ještě neexistovalo označování zvířat, maximálně měl pes na obojku známku, a to bylo opravdu raritní,“ vzpomíná.

Tehdy putovala většina odchycených zvířat do útulku nebo zoologické zahrady. „V současné době je to už poměrně jednoduché, alespoň co se týká psů, protože máme povinné čipování. Dneska už zhruba osmdesát procent psů vracíme majitelům v podstatě z ulice, ani do útulku nemusí jet,“ dodává Vladimír Kössl.

Na jeho práci ho baví hlavně to, že každý den a každý odchyt je jiný. „I kdybych chytal pětkrát toho samého psa, může mít pět různých nálad a pokaždé je to jiné. Někdy přijedu a pes je rád, že ho konečně někdo našel, někdy musím vymýšlet dlouhé postupy, jak si získat důvěru nebo ho trochu přelstít,“ říká.

Čtěte také

Chodí se psy do nákupních center, nastupují do vlaků, jezdí na eskalátorech. Výcvik zvířecích pomocníků pro nevidomé trvá měsíce

Během práce pro krajské město odchytával hlavně psy a kočky, ale také exotická zvířata jako hady, ještěry a pavouky. Mnohdy však byla skutečnost jiná, než lidé líčili. „Informace jsou zpravidla velice zkreslené, protože spousta lidí se zvířat bojí a strach má velké oči, takže to zvíře je najednou dvojnásobně velké, strašně nebezpečné a strašlivě barevné. Skutečně při odchytech většinou nevíme dopředu, co nás čeká, bývá to překvapení do poslední chvíle,“ komentuje Vladimír Kössl.

Od roku 2007 má rodinnou firmu Animal Rescue, která zajišťuje odchyt zvířat pro menší obce a provozuje útulek. Průměrná doba pobytu zvířete v útulku je 63 dní. „Spousta lidí si myslí, že tam jsou jenom zavřená a někdo jim občas nasype krmení, ale tak to samozřejmě není. Pokud chceme, aby zvíře odešlo do nové rodiny, tak ho musíme dostat do stavu, kdy s lidmi komunikuje, něco umí, chová se mravně, nedělá nepořádek a nic neničí. O zvířata v útulku se tedy staráme úplně stejně, jako kdyby to byla naše vlastní zvířata,“ zdůrazňuje.

O Češích se říká, že jsou národem pejskařů. Vladimír Kössl to potvrzuje. „Zatímco v Německu a Rakousku je 18 procent domácností se psem, u nás je jich 45 procent. A to jsou oficiální informace, takže ve skutečnosti jich bude ještě víc. Já mám pocit, že v dnešní době je vlastnictví zvířete tak trochu národní povinnost, nikoliv zájem o zvířata a snaha se o ně starat. Takže já bych řekl, že Češi jsou národem nezodpovědných pejskařů,“ doplňuje.

Celý rozhovor s Vladimírem Kösslem, provozovatelem odchytové služby a útulku, si poslechněte v cyklu Jihočeši.