Lukašenko je bestiální člověk. Se svými kritiky někdy nakládá hůř než Putin, říká novinář Kundra

Zdá se, že Lukašenko jako by opisoval od Putina v tom, jak nakládá s opozicí. „Zároveň bych si dovolil tvrdit, že v některých osobních vendetách vůči svým kritikům dokáže být ještě drsnější, nelítostnější. Je to velmi bestiální člověk,“ popisuje Kundra.

O „ztracených“ politických vězních nemá nikdo informace, a to ani jejich blízcí či rodinní příslušníci. Jejich advokáti se za nimi nemohou dostavit. „Nemáte vůbec kontrolu nad tím, jestli je těmto lidem poskytována elementární lékařská péče, v jakých podmínkách tam žijí, jestli tam totálně nemrznou, jestli postupně v podstatě neumírají.“

Čtěte také

Lukašenko je ve víře zmatený a používá ji k politickým cílům, jak se mu to hodí, říká novinářka Procházková

Kundra uvádí případ Maryje Kalesnikavové: „Než byla definitivně ‚ztracena‘, tak byla vězněna v ženské trestanecké kolonii, kde byla v celách obrovská zima. Byla tam v nelidských podmínkách, často musela na místě ve velmi malé cele udělat během dne deset tisíc kroků, aby se vůbec trochu zahřála. Kvůli tomu měla velké zdravotní problémy a nakonec ji museli operovat.“

Když novinář zpovídal v Bělorusku manželky vězněných opozičníků, jedna uvedla, že tyto přesuny, kdy jak advokáti, tak rodiny vězňů zcela ztrácí přehled, kam tito lidé směřují, jsou nejnebezpečnějším obdobím v životě politického vězně.

„Příbuzní se často nedozví, kam jejich blízké přesunují, protože jim to úřady prostě neřeknou. Je těžké ty lidi dohledat a během tohoto období se jim může stát cokoliv,“ vysvětluje.

Bestialita i křehkost režimu

Potřeba Lukašenka „vymazávat lidi z povrchu zemského“ může podle Kundry pramenit nejen z jeho bestiality, ale také z jisté křehkosti běloruského režimu. „Nemusí se cítit jistý v kramflecích, ač to tak po násilném potlačení velkých protestů v roce 2020 může vypadat.“

Čtěte také

„Jen jsem se chytil vajec, zmizel sýr.“ Pod pokličku nadvakrát uneseného Běloruska

„Má zapotřebí ‚nechat ztratit‘ politické vůdce, kteří by případně mohli podnítit revoluci u lidí, kteří jsou na svobodě a kterým revoluce nezmizela z hlavy, akorát se přesunuli z ulice do svého soukromí,“ hodnotí.

Takových lidí prý sice nejsou miliony, ale statisíce ano. „V Bělorusku je ale nepochybně i celá řada lidí, kteří berou Lukašenkův režim a Lukašenka, který jim dlouhodobě přináší určitou stabilitu, jako někoho, koho tam prostě mít chtějí.“

„Například Rusko procházelo různými ekonomickými propady, lidé přišli o důchody a byla tam celá řada sociálních, ekonomických problémů a pnutí. Ale Lukašenko někdy od začátku 90. let, kdy je permanentně u moci, nikdy nenechal Bělorusko takto ekonomicky propadnout. Ti lidé tam nějak žijí a některým to stačí, proto ne úplně všichni jsou nakloněni demokratům,“ dodává Ondřej Kundra.

Jak Bělorusové vnímají válku na Ukrajině? A jak málo stačí v Bělorusku k uvěznění? Poslechněte si celý rozhovor v audiozáznamu. Moderuje Barbora Tachecí.