Jaroslav Brodský – pedagog, knihovník, ředitel školy v Brné a politický vězeň

Narodil se v roce 1920 v Soběslavi, kde vystudoval učitelskou akademii. Působil zde jako pedagog a městský knihovník. I když se o něj zajímalo gestapo, protože půjčoval knihy Židům, podařilo se mu válku bez úhony přestát.

Osud pak Brodského zavál na sever Čech, kde se stal ředitelem školy v Brné. Jelikož měl názorové střety s tajemníkem krajského výboru strany Josefem Pavlem, byl po únoru 1948 označen za rozvratníka a štváče.

Ve školství skončil a pracoval jako kuchař a plánovač. V roce 1950 ho zatkla státní bezpečnost a ve vykonstruovaném politickém procesu dostal 15 let vězení. Než ho po 10 letech na prezidentskou amnestii pustili, prošel si lágry v Plzni-Borech, Jáchymově i Leopoldově.

Po propuštění se stal železářem na stavbě. Uvolňování politických poměrů v 60. letech mu umožnilo se k učitelskému povolání vrátit, ale po roce 1968 se stal opět nepohodlným. Během pražského jara totiž patřil k iniciátorům založení organizace K 231 sdružující politické vězně, tedy bývalou kulturní a politickou elitu národa.

Nakonec se rozhodl k dramatickému útěku do Rakouska. Pak se usadil v kanadském Torontu, kde pracoval jako univerzitní knihovník. Několik let tam rovněž vedl vysílání Rádia Gama v češtině.

Jaroslav Brodský zemřel v Torontu v roce 1981.