Cestujte jako mladí šlechtici. Moravská zemská knihovna sestavuje mapu barokního Erasmu

„Typicky šlo o dvacetiletého mladíka. Bohatší rodiny vypravovaly své syny jednotlivě s dvou až pětičlenným doprovodem. Když byli bratři věkově blízko sebe, jeli spolu. Když byla rodina chudší, domluvily se třeba dvě vdovy, aby vypravily své syny,“ vysvětluje historička Eva Chodějovská, kdo v období baroka na takovou dlouhou cestu jezdil.

Zpravidla trvala šest měsíců až čtyři roky. Mladíci mířili nejčastěji do Itálie, Francie a Nizozemí. Méně často do Anglie či Španělska a Portugalska. Záleželo to i na diplomatických vztazích nebo válkách.

Zajistit si kontakty a něco zažít

Chodějovská dokáže konkrétně popsat tříletou cestou Humprechta Jana Černína, jehož památník studovala v New Yorku. Černín byl významný politik, mecenáš umění, diplomat a taky stavitel Černínského paláce na pražských Hradčanech, kde nyní sídlí Ministerstvo zahraničních věcí. „Navštívil Benátky, Neapol, Sienu, poté se odebral přes Švýcarsko do Francie, tedy Lyonu a Paříže,“ vyjmenovává místa Černínova putování, na které se později vydal i jeho syn. Mířil také do Bruselu, hodně času strávil v Římě. Mladíci tam jezdili vyzkoušet si jazyky, učit se zvyklostem, zajistit si kontakty a taky zažít velké slavnosti – v Římě zpravidla Velikonoce. A kdo měl nejlepší kontakty či dost peněz, mohl se dostat i k papeži.

Černínský palác|foto:Fotobanka Profimedia, ©

Kavalíři cestovali na koni, v poštovních či svých vozech nebo na mulách a taky pěšky. „Pikantní jsou taky zkazky o cestování v horských terénech, kdy se třeba při přechodu italsko-francouzské hranice v Alpách používaly sáně vyrobené místními. Byla to živnost, lidé se tam živili převáděním poutníků a kavalírů,“ dodává Eva Chodějovská.

Mladíci měli kromě doprovodu k dispozici také cestovní příručky. A často vyjížděli na zkušenou s vědomím, že po návratu už možná nespatří své blízké a rodiče. Buď vlivem válek, epidemií nebo prostě faktu, že se lidé dožívali méně let. S příbuznými ale udržovali pravidelný písemný kontakt. Rodiče chtěli vědět, jak si jejich potomci vedou a zda čas strávený drahou cestou po Evropě nemarní. Kavalíři za vše platili, rodiny měly zpravidla domluvené banky, aby výprava nemusela vozit velké množství peněz, o které by po cestě mohli přijít – třeba kvůli loupeživým skupinám nebo pirátům na Středozemním moři.

Sběr podpisů do památníku

Historici získávají informace o těchto cestách z mnoha pramenů – dopisů, map, deníků, příruček ale taky památníků. Ty si vedli právě mladí kavalíři. Tehdy šlo o čistě mužskou záležitost, dnes jsou památníky spíše doménou dívek na nižším stupni základních škol. Funkce knížeček s namalovanými vzkazy ale zůstává obdobná.

„Mladý kavalír si do památníku nechává podepisovat své kolegy nebo přátele, které potkal, nechává si tam také něco kreslit či psát vzkazy. Podstatnou část památníku také tvoří rodový erb. V nejfrekventovanějších destinacích se tím živili konkrétní malíři. Méně často se objevují individuální kresby nebo malby. Máme třeba hráče na kytaru – a v Černínově památníku si dovoluji tvrdit, že máme zachyceného právě majitele, jak hraje na svůj hudební nástroj,“ míní Chodějovská.

Naplánujte si dovolenou po stopách šlechticů

Všechny poznatky z cest pak historička s pomocí kolegů zanese do internetové a taky interaktivní mapy. „Dá se to představit jako mnohovrstevnatá mapová aplikace, kde se můžu dívat na podklad současné mapy nebo nějaké vybrané historické mapy. Samozřejmě tam budou zanesené body jako zastávky na cestě a rekonstrukce trasy,“ říká náměstek ředitele knihovny Petr Žabička. Ten se podílel třeba na vzniku webu Staré mapy či digitalizaci rozsáhlé Mollovy mapové sbírky, která je od loňska zapsaná na seznamu Paměti světa UNESCO.

Čtěte také

Mollova sbírka starých map uchvacuje svým rozsahem a systematickým zpracováním

„Itinerář bude použitelný a přenositelný do nějakého zařízení s navigací, třeba do mobilních telefonů,“ připomíná Chodějovská s tím, že u jednotlivých zastávek či bodů v mapě se lidé dozví i zajímavosti z cest a uvidí i dobové dokumenty. Porovnají si také, jak tehdy takové cesty zachytily tvůrci map z různých století.

Moravská zemská knihovna je v tomto ohledu velmi pokroková a její metody využili třeba na Stanfordově univerzitě v USA nebo ve Skotské národní knihovně. „Máme v digitální knihovně přes 14 tisíc map a přes 19 tisíc grafik. Mimo to máme ve sbírkách řadu atlasů, některé jsou taky digitalizované, ale v tomto projektu se využije jenom zlomek, několik relevantních map. Na druhou stranu všechny naše zdigitalizované sbírky jsou k dispozici. Zvlášť v té starší části, která je volně dostupná. Takže kdokoliv je může volně využít ve svých projektech,“ vypočítal Žabička.

Do tří let vzniknou díky práci historiků a výzkumníků otevřená data pro odborníky o desítkách takových cest na zkušenou. První mapy by na webu mohly být přístupné letos v červnu. Současní cestovatelé si podle nich později budou moct naplánovat třeba výlet, vlastní pouť či dovolenou.