Zpěvák Martin Maxa: Živím se tím, co mě baví. Beru to jako dar od pánaboha
Martin Maxa, původním jménem Ivan Varga, je velmi činorodý člověk. Kromě toho, že zpívá, hraje také na kytaru, skládá, maluje, a vybudoval dokonce i hotel.
V poslední době o něm v mediálním prostoru nebylo příliš slyšet, přesto nezahálí. "Mám se relativně dobře. Sužují mě pouze neduhy, které odpovídají mému věku. A pokud jde o to, že se člověk nepohybuje před hledáčky objektivů, tak je to samozřejmě způsobeno především tou dobou, která je. Témata zpěváků a umělců vystřídala úplně jiná.“
Jeho fanoušci najdou aktuálně plánované koncerty na webových stránkách zpěváka, jsou tam zatím hlavně letní termíny. Kam se sám nejvíce těší? „Já jezdím kamkoliv, kde mě lidé rádi poslouchají, kde panuje přátelská atmosféra. Užívám si Česko. Mám tuhle zemi moc rád. A beru to jako takový dar od pánaboha, že se živím tím, co mám rád a co mě baví.“
Na naší hudební scéně je sice ostříleným matadorem, přesto přiznává, že je před každým vystoupením nervózní. „Vždycky mám obrovskou trému, i když na to nevypadám. Vážím 100 kilo a měřím 190 centimetrů, takže možná tak trošku klamu tělem. Když ale vstupuji na forbínu, tak se nějak vnitřně zmenším… tak na 90 centimetrů a 10 kilo,“ říká s úsměvem.
Dvě životní židle
Martin Maxa je také výtvarníkem, uznávaným i v zahraničí. Malování se věnuje už od dětských let. „V 80. letech se mi povedlo prolomit hranice směrem na západ. Své první výstavy jsem uspořádal v Německu a byl úspěšný. Jsem proto v situaci, že mám všechny obrazy prodané v zahraničí a v Česku mám asi jen čtyři. Nemohl bych ani uspořádat výstavu, nemám co vystavit.“
K malování se moc nedostane ani v současné době, protože připravuje novou desku. „Teď jsem zavřený ve studiu, sedím na té mojí druhé životní židli a nahrávám.“ CD a LP se podle něj hudebníkovi už prý finančně moc nevyplatí, ale přesto se na novinku těší. Chce jí hlavně potěšit své fanoušky.
Výrazné estetické a umělecké cítění mu pomohlo i v hodně odlišné oblasti – vybudoval hotel, který bude letos otevřen. Na jeho provozu se ale podílet nechce. „Po otevření se v tom už angažovat nechci. Rád bych zůstal u svého malování a písniček.“
Neoprávněné soudní stíhání
V životě Martina Maxy ale nebylo vždy vše jen úspěšné. Před časem dokonce skončil u soudu kvůli údajnému napadení. O dva roky později byla celá věc zastavena v přestupkovém řízení. Jak se na to s odstupem tří let dívá? „Nikdy jsem to moc nepochopil. Jak se člověk může ocitnout před soudem, aniž by cokoliv udělal? Ale bohužel i taková je realita. Za to, že moje stíhání bylo neoprávněné, se mi stát sice omluvil, ale v médiích to už příliš neproběhlo. V mediálním prostoru mi zůstala dost nepříznivá stopa.“
Jakým způsobem mu celá kauza ublížila v rodinném i profesním životě? Proč zůstal nakonec úplně sám? Poslechněte si v audiozáznamu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.