Zmizelá dominanta Vinohrad

5. září 2021

Zítra uplyne 125 let od první bohoslužby v synagoze v Praze na Vinohradech, ve své době jedné z největších na světě.

Monumentální vinohradská synagoga dle návrhu předního architekta synagogálních staveb Wilhelma Stiassneho stávala více než půlstoletí na místě dnešní základní školy v Sázavské ulici v Praze 2. Zasvěcena v září 1896, poškozena při bombardování v únoru 1945 a vyhozena do povětří v červnu 1951 symbolizovala židovský osud dvou staletí.

Pražské Vinohrady se od sklonku 19. století staly postupně vyhledávaným bydlištěm do společnosti plně začleněných židovských Pražanů z vyšších středních vrstev. Právě jim sloužila zde vystavěná synagoga s dominantními dvěma vysokými věžemi a postranními budovami, které sloužily jako rabínský dům, kanceláře obce a škola. Více než 2000 sedadel synagogy odpovídalo velikosti vinohradské židovské populace. Za první republiky k ní patřilo téměř 6000 osob, což z ní činilo u nás vůbec největší židovskou obec.

„Každý pátek jsme chodili do synagogy. Dole byli muži, ženy na galerii,“ zapsala ve svých vzpomínkách Chaja Sud z Izraele, dcera kantora vinohradské synagogy. „Byl tam sbor, ale ne židovský. V pátek k nám chodil dirigent a od otce dostával pokyny, co a jak budou zpívat. Myslím, že mnoho Židů chodilo do synagogy v sobotu jako na koncert.“

Za okupace nacisté učinili z hlavní lodi synagogy skladiště konfiskovaného židovského nábytku, ale na galerii se židovské obci podařilo zorganizovat přeškolovací kurs užité grafiky. Jeho vůdčí pedagogickou osobností byl básník a malíř Petr Kien, který však na rozdíl od některých svých žáků válku nepřežil. V boční přístavbě synagogy současně vznikl útulek pro židovské děti s jejich pololegální výukou. Procházet se chodily po ploché části střechy synagogy, protože na veřejně přístupná místa nesměly.

Při náletu na sklonku války hlavní loď vinohradské synagogy vyhořela, ale vedlejší budovy zůstaly nedotčeny. Poválečné úvahy o možné opravě či přestavbě celého komplexu pak ukončil komunistický převrat. Odstřel obou synagogálních věží se dokonce i s fotografií stal návodným příkladem v příručce pro střelmistry, a jediné, co se dodnes z někdejší dominantní vinohradské stavby zachovalo, je jedna dlaždice z původní chrámové podlahy.

Co odstranit nelze, jsou vzpomínky. S Vinohrady a jejich synagogou je spjato hned několik židovských osobností: milovník češtiny a překladatel Pavel Eisner, dramatik František Langer i jeho bratr Jiří, chasidismem okouzlený básník a spisovatel, stejně jako překladatelka a novinářka Ruth Bondy či filmový režisér Petr Schulhoff.

O nich i o vinohradské synagoze se lze až do konce měsíce více dozvědět na Novoměstské radnici na výstavě „Stopy židovské přítomnosti v Praze 2“.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio