Zkusit vyrobit lustr, který proslavil Eliášku, i novinky o jejím osudu. Témata sklářského setkání v Novém Boru
Ve sklárně Novotný Glass v Novém Boru se konalo sklářské setkání na téma Eliáška. V jeho rámci se vyrábělo skleněné rameno lustru a ověsy. Následovalo povídání o kamenickošenovské továrně Elias Palme. Akce se konala dva roky po založení Nadačního fondu Eliáška, kterému bývalá továrna patří a který se aspoň část snaží zachránit.
Pravidelná sklářská setkání v novoborské sklárně nový Glass už nabídla řadu zajímavých hostů a témat. Tématem zatím posledního byla Eliáška, bývalá slavná továrna na výrobu lustrů Elias Palme v Kamenickém Šenově.
Ve sklářské huti se na setkání tvořilo něco podobného, co kdysi vznikalo v továrně Elias Palme – to v první části setkání. V té druhé se povídalo o novinkách spojených s Eliáškou. „Dnes tu tvoříme foukané lustrové rameno, je to takový free style, naše adaptace. Celé toto setkání je tvořeno trochu živelně, abychom se u toho pobavili,“ krátce setkání popsala jedna ze zakladatelek Nadačního fondu Eliáška, architektka Tereza Šváchová.
A tématem byl také areál Eliášky, jeho budoucnost. „Pokáceli jsme pár stromů na ulici, které ohrožovaly jak kolemjdoucí, tak dům, protože vlastě jejich kořeny začaly prorůstat pod konstrukce. Také jsme dokázali zajistit celou fasádu přilehlou k ulici Eliase Palmeho tak, aby se dál nerozpadala. A práce se přesunuly na budovu bývalé formárny a slévárny, kde pracujeme na tom, abychom do konce roku měli nový krov,“ vypočítala Tereza Šváchová.
A co chystají do budoucna? Poslechněte si záznam.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
