Ždímejte plavky do výlevek. Ředitel liberecké galerie Jan Randáček provází budovou bývalých lázní i svým životem
Po dvanácti letech opouští ředitel Oblastní galerie Liberec Jan Randáček „svou“ instituci a míří do Evropského parlamentu. Čeká ho tam nová mise: od listopadu bude působit jako vyslaný národní expert v místní sbírce umění. O své nové práci, ale i o komplikacích, které provázely stěhování liberecké galerie do zrekonstruované budovy někdejších lázní, mluvil ve Vizitce s Davidem Hamrem.
„V europarlamentu půjde o přípravu výstav, agendu spojenou s výpůjčkami a novou akviziční strategii, což bude největší práce,“ řekl ředitel Oblastní galerie Liberce Jan Randáček o svém novém bruselském působišti ve Vizitce. Do Liberce by se ale rád časem vrátil, ostatně tak je celý projekt koncipovaný: „My bychom tam měli přinést zkušenosti, zpátky bychom si rádi odnesli kontakty. Bude-li to, co se naučím, lepší než to, co v Liberci děláme dnes, rád to po návratu uplatním.“
Ačkoliv libereckou galerii, pátou největší instituci svého druhu, může v očích návštěvníků přídomek oblastní tak trochu srážet, Randáček tvrdí, že úroveň návštěvnického servisu, propagace i provozní strasti i radosti jsou v Liberci na úplně stejné úrovni jako v podobných galeriích v Řeznu či Frankfurtu. Zároveň se domnívá, že oblastní galerie by neměla pořádat dostihy v doplňování sbírek ve zcela stejném stylu, jako to dělají jiné umělecké instituce. „Hlavní role oblastní galerie je sledovat dění ve vlastním regionu, na to se chceme i nadále zaměřovat,” říká. Takovým směrem šla například výstava turnovského rodáka Josefa Jíry anebo projekt SKOL !!!, který byl věnovaný Jizerské padesátce jakožto umělecké inspiraci.
Vystudovaný kunsthistorik a někdejší zaměstnanec Národního památkového ústavu Randáček nastoupil do Oblastní galerie Liberec v roce 2008, tehdy ještě sídlila ve vile Johanna Liebiga mladšího. „Na první pohled se zdálo, že budova je v pořádku, když se ale člověk dostal do depozitářů, kde pracují zaměstnanci, zjistil, že budova je za zenitem.“
Žitava – dobré místo k životu
V roce 2009 přišla nabídka přestěhovat se do stávající budovy někdejších městských lázní – budovy vzniklé v historizujícím stylu na přelomu 19. a 20. století – , v nichž se řada Liberečanů včetně Jana Randáčka učila plavat. Přestavba pod vedením architektonického ateliéru Sial byla dokončena v roce 2013 a získala několik odborných ocenění. Záhy si na ni zvykli i místní, jimž dnes staré dobré lázně mezi obrazy připomínají už jenom staré nápisy. „Dohodli jsme se, že některé tu necháme,“ konstatuje Jan Randáček. Nad bazénovou halou, což je hlavní výstavní sál, se tak můžeme dočíst, že plavky je třeba ždímat do výlevky, na chodbě zůstal starý informační systém a podle nápisu ve druhém podlaží zjistíme, že v lázních bylo možné zajít i ke kadeřníkovi.
Jan Randáček dojíždí do Liberce z necelých třicet kilometrů vzdálené německé Žitavy. „Manželka tam pracuje. Hledali jsme lepší bydlení v Liberci, ale všechno je tu tak drahé, že jsme se nakonec začali poohlížet po bydlení právě v Žitavě. Zní to exoticky, ale každý, kdo tam byl, vám řekne, že je to krásné město a že by tam chtěl bydlet. Jenomže málo kdo zvedne telefon a na inzerát realitní kanceláře opravdu zareaguje. My tu bydlíme dva roky a z mého pohledu je úplně jedno, jestli do Liberce dojíždím z Turnova anebo ze Žitavy,“ říká muž, jehož postřehy z německého města si můžete přečíst na facebookovém blogu Žijeme v Žitavě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
