Žáci a studenti libereckých škol představili další Příběhy našich sousedů
Naivní divadlo v Liberci hostilo 17. března 2026 žáky a studenty devíti škol, kteří se zapojili do dalšího ročníku akce s názvem Příběhy našich sousedů. O čem a jak děti vyprávěly?
Spisovatel Erich Mária Remarque napsal: Člověk snáz pozná vesmír, než svého souseda. Abychom poznali často podivuhodné a inspirativní příběhy lidí, kteří žijí nenápadný život v našem okolí, slouží projekt Paměti národa Příběhy našich sousedů.
Příběhy lidí ze svého okolí už několik let vyhledávají a zpracovávají děti ze základních škol do obrovské databáze Paměti národa, kterou zaštiťuje organizace Post Bellum. Děti se prostřednictvím vzpomínek seznamují se soudobými dějinami. Musí pamětníky vyhledat a s pomocí učitelů natočit a zpracovat videa. Nezůstává přitom jen u samotných medailonků. K oživení využívají kromě grafiky a dobových snímků také třeba hrané scénky.
Řada z nich vytvořila i velmi zdařilou animaci. Podstatné bylo najít člověka se zajímavým osudem a natočit s ním medailon o jeho životě. Pro sedmáky až deváťáky nelehký úkol. Ale třeba děti z Hodkovické základky objevily, že v jejich městečku žije nenápadná olympionička Květoslava Špirková.
Žákyně Rebeka Munzarová prozradila, co pro ně bylo při natáčení jejího medailonku nejtěžší: „Vymýšlet otázky, aby nebyly nudné a opakované. Museli jsme vymyslet něco pestrého, něco, co má příběh.“
Terciáni z libereckého Jer-Gymu mu zase objevili příběh Marie Hildiard z malého městečka na Semilsku, která mládí prožila v Brazílii a Spojených státech a osobně se znala s Jiřím Voskovcem i Janem Werichem. Neměli trému, když jste zpovídali takovou světoběžnici?
„Trému jsme rozhodně měli, ale zároveň to byla velká čest, že jsme mohli potkat takového člověka,“ říká za všechny Barbora Vraštilova. Základním motivem, který se prolínal napříč příběhy, byla normalizace a rok 1968.
Jak si s ním děti ze základních škol poradili, popsal porotce a středoškolský učitel dějepisu Václav Ulvr: „Viděl jsem to tak, že to přesně splňuje ideu dnešní výuky dějepisu z hlediska toho, že na jednu událost koukáme očima různých lidí. Co je všechny spojovalo, je to odsouzení, ale jednotlivé příběhy se lišily.“
Prezentací provázela zkušená novinářka a liberecká rodačka Marcela Augustová: „Mě překvapilo, jak jsou lidi, kterým je 14, 15, invenční, jak jsou tvůrčí. Toto byly fakt skvělý novinářský výkony. Tak ať pokračují.“
Všechny příběhy, které zaznamenali liberečtí žáci, jsou na stránkách Paměti národa.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
