Záchranář Pavel Viták: Mrazilo mě, když byly mrtvé osoby vynášeny ze sutin

Tým tam odletěl v pondělí 6. února. Jeho členové za 10 dní pomohli zachránit 3 živé a vyprostili 78 mrtvých lidí. 

„Byla to moje první zkušenost na zahraniční misi, s USAR týmem jsem byl už na třech zahraničních cvičeních, takže jsem systém práce USAR týmu znal. Jenže toto byla ostrá akce a všechna předchozí absolvovaná cvičení se jí přibližovala jen zdánlivě. Byla to reálná katastrofa, která se udála. Jako hasič jsem byl ohromen rozsahem události, samozřejmě jsme chtěli podat ten nejlepší výkon,“ řekl bezprostředně po návratu major Pavel Viták, která je profesionální hasičem přes třicet let.

Kdy jste se dozvěděl, že se vypravujete? Co jste zrovna dělal?

Ráno jsem přijel do práce, sednul jsem si ke kávě, že si dám snídani a nakonec jsem posnídal až na stanici v Praze - Holešovicích. Přesto, že doma mám vždy přichystané věci - jak na výcvik, tak na případnou misi, moment překvapení byl značný. Zkontroloval jsem, jestli mám vše potřebné, zabalil jsem se asi za dvě hodiny. Před cestou jsme ještě s Harrym stihli navštívit veterináře, který mu píchnul injekci proti cestovní nevolnosti. Nejde o sedativum, takže nemá vliv na pracovní výkon psa. 

Co je potřeba k tomu, aby kynolog HZS mohl vycestovat na zahraniční misi?

V první řadě člověk musí mít atest Ministerstva vnitra na vyhledávání v sutinách. Jde o vrcholovou zkoušku, úspěšnost se pohybuje kolem 55 procent. Zkoušky jsou připravené tak, aby připomínaly podmínky u reálného zásahu, a jsou opravdu náročné. Také je třeba mít povinná očkování a udržovat psa v kondici, v pracovním nasazení. 

Jak vypadal na místě váš pracovní den? 

Směna vždy věděla, v kolik je nástup. Ráno byl odjezd v šest, budíček o hodinu dříve. Vždycky jsem musel nakrmit a vyvenčit Harryho, dát si rychlou snídani, převléknout se do zásahových věcí. Přesun z tábora na místo zásahu zabral zhruba čtvrt hodiny a po příjezdu na místo jsme nechali psy v autě a šli jsme pomáhat nosit nářadí, házet lopatou, pracovat se sbíječkou. A když bylo třeba upřesnit místa vyhledávání, byli psi nasazeni do akce a podle získaných informací se pracovalo dál. Pracovní skupiny se v prvním týdnu střídaly každých šest hodin. Po příjezdu do tábora jsem prošel tzv. špinavou šatnou, dal jsem si sprchu, oblékl čisté věci. Na spánek nezbývalo moc času, spal jsem průměrně tři hodiny denně. 

Prožil jste nějaký krizový moment, kdy jste se při vyhledávání obával o život Harryho, kolegy, nebo svůj? 

Krizový moment jsem prožil u prohledávání šestipatrového domu. Sutiny byly vysoké kolem deseti metrů, a když jsme vylezli úplně nahoru, byla tam laminátová podlaha pokrytá prachem a dost klouzala. Bál jsem se, že na šikmině pes uklouzne a spadne dolů, snažil jsem se ho udržet v bezpečné vzdálenosti. Při pohybu po sutinách jsou psi jištěni, ale při práci - vyhledávání musí být na volno. 

Jak váš psí svěřenec zvládal zátěž a velké pracovní nasazení?

Při prvním nasazení jsem netušil, jak se bude po té náročné cestě chovat. Mohlo ho ovlivnit i to, jak byl v táboře s ostatními psy, ale to se nestalo. Mile mě překvapil, když jsem ho poprvé nasadil a on si s ledovým klidem, krásně a soustředěně prošel celou tu sutinu. Nechal jsem ho samostatně pracovat, a pak jsem jen dokryl místa, která vynechal. Pracoval výborně, nebyla na něm vidět žádná nejistota. Přesně znal svou úlohu a za ta léta, jak už jsme sehraní, se to projevilo i při ostrém zásahu. 

Na místě, kde čeští hasiči zasahovali, byly občas cítit otřesy země. Ovlivnilo to nějak vaše nasazení?

Neměli jsme obavy, že by nám otřesy mohly způsobit nějaký problém. Když jsme pracovali na sajtu, měli jsme technické pomůcky, které dokážou odhalit pohyby sutiny a varovat nás. Zažil jsem otřesy o síle 4,2 Richterovy škály.

 A váš nejsilnější zážitek z Turecka?

To byly určitě momenty, kdy byly mrtvé osoby vynášeny ze sutin, to mě mrazilo. Ačkoliv jsem hasičem už přes třicet let, rozsahem události to pro mě byla velká zátěž - vše zpracovat. Chtěli jsme samozřejmě podat nejlepší výkon, abychom práci odvedli co nejlépe. 

Jaroslava Benešová