Z malé konírny zákupského zámku je zase kočárovna
Obnovené jižní křídlo hospodářského dvora státního zámku Zákupy má nové lákadlo: 13 historických kočárů. Malé barokní konírně se tak vrací funkce a návštěvníci vzácné vozy vidí v autentickém historickém prostředí.
Kočáry známých osobností ze šlechtického i panovnického prostředí, třeba kupé rakouského císaře Ferdinanda I. Dobrotivého, ze sbírek Národního technického muzea našly nové místo v malé konírně obnoveného jižního křídla hospodářského dvora zámku Zákupy.
„Malá konírna plnila funkci konírny v 18. století, ale v 19. století, za Habsburků, byla předělaná na kočárovnu, s kočáry bychom se tady setkali už po roce 1850, kdy zámek Zákupy začal Habsburkům sloužit jako letní sídlo,“ upřesňuje funkci místa kastelán zámku Zákupy Vladimír Tregl.
Hned na začátku expozice je kočár, který patřil Ferdinandovi i: Dobrotivému, rakouskému císaři a poslednímu korunovanému českému králi, který si po abdikaci zvolil Zákupy za letní sídlo. „Bydlel tady v létě, v zimě bydlel v Praze. A tady je právě kočár, kterým jezdil po Praze. Ten, kterým jezdil tady po Zákupech, se nedochoval, a pokud někde je, tak nikdo neví, kde,“ prozrazuje kastelán.
V expozici jsou různé tipy kočárů, Habsburkové na Zákupy jezdívali na léto a kočáry používali na vyjížďky po okolí, nejsou to tedy podle Vladimíra Tregla ceremoniální vozy, ale spíš výletní a sportovní.
V expozici je i jeden s odklopnou střechou. „Je to typ kočáru zvaný Landauer, který se dal využívat univerzálně. Za ošklivého počasí byla střecha složená, za hezkého počasí se rozdělila a stal se z toho otevřený kočár, čili něco jako dneska vůz kabriolet,“ doplňuje.
Jaké další kočáry v expozici jsou? A proč velká konírna zůstala prázdná? Poslechněte si záznam.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.






