Z kraje vinic a mandloní jsem zapadl do závěje, směje se horský vůdce Vojtěch Dvořák
Tyto Zálety jsme točili v tom nejkrásnějším studiu na světě – na hlavním krkonošském hřebeni. S krkonošským vůdcem Vojtěchem Dvořákem, který je mužem mnoha zájmů, a troufám si říct, že společným jmenovatelem všech jeho aktivit a životních radostí jsou hory, skály a voda, jsme vyrazili na skialpech na krátkou procházku po Krkonoších.
Vojtěch Dvořák se narodil v Brně. V Jilemnici žije 20 let. Je vyučeným automechanikem, absolvoval strojní průmyslovku a vystudoval užitou grafiku. Česko reprezentoval v lezení. Je mužem mnoha zájmů, například byl autorem nekonečného komiksu Wattovo okénko, dodnes je lektorem a členem Metodické komise Českého horolezeckého svazu a napsal lezeckou metodiku pro časopis Montana. Držitelem licence Mezinárodní unie horských vůdců je od roku 2009. Aby toho nebylo málo, v roce 2018 založil seakajakovou školu.
Čtěte také
Když srovnáš moravskou nížinu a velehory, co je tím zásadním důvodem, proč jsi toto rozhodnutí kdysi učinil?
„Z kraje vinic a mandloní jsem někdy před dvaceti lety tady zapadl do závěje v Krkonoších, a to doslova. Bylo to na nádraží v Jilemnici, protože ten rok bylo hrozně moc sněhu. Já jsem se přestěhoval do Jilemnice a Krkonoš z jednoho prostého důvodu, hodili mně lano z jedné outdoorové firmy, která vyrábí potřeby pro horolezce, a já tam nastoupil do pozice brand manažera a už jsem tady zůstal. Už jsem si řekl dost a šel jsem na volnou nohu jako horský vůdce. Začalo to v horolezeckém oddíle, který mě formoval jako horolezce. Byl jsem instruktorem, takže jsem předával svoje zkušenosti nováčkům. Jezdili jsme do zimních i letních Tater na skály, pak se to přetransformovalo až v horského vůdce, což je tedy opravdu povolání.“
Co považuješ za svůj nej lezecký kousek? Tedy kromě toho, že jsi všechny své lezecké přežil.
„Ta to byl výstup na El Capitana v roce 2007 s kolegou a horským vůdcem Jankem Bednaříkem a se zrakově handicapovaným horolezcem Honzou Říhou. Vylezli jsme cestu The Nose, což je nejdelší a nejznámější cesta na El Capitana. Lezli jsme to čtyři dny. Pro mě je to asi fakt jeden z těch největší lezeckých zážitků.“
Za humny mám Krkonoše i Český ráj.
Ty sám říkáš, že velké výpravy se dají uskutečnit i doma za humny. Kde je to pro tebe doma za humny nej?
„Jelikož bydlím v Jilemnici, tak opravdu za humny jsou pro mě Dolní Mísečky a Kotelní jámy. Když jsem ještě bydlel v Jilemnici na sídlišti, tak jsem z okna viděl do Kotelních jam, takže jsem to měl celé pod kontrolou. Teď jsem se přestěhoval, tak už vidím jenom na Žalý. Krkonoše jsou pro mě opravdu za humny z jedné strany a z druhé strany ještě samozřejmě skály Českého ráje.“
Ocitl ses sám někdy v situaci, kdy už to bylo na té hraně nebo za hranou?
„Když túra dobře dopadne, tak tam zůstává jeden aspekt, nikdy nevíme, jak jsme byli blízko nebezpečí. To znamená, někdo jde po ledovci nenavázaný, tam stačí stoupnout 20 centimetrů doleva nebo doprava a může to skončit tragédií. My se z těchto situací vlastně neumíme poučit, protože se vlastně nic nestalo, túra byla bezpečná, ale stačilo hodně málo, aby to bylo nebezpečné. Jinak za hranu nebo na hranu se člověk dostává často, když se buď zkazí počasí, nebo nějakou nestandardní situaci vytvoří klient, tam stačí to, že ten klient nedělá to, co má a neposlouchá vaše příkazy a doporučení. Tam pak vznikají velmi nebezpečné situace.“
V tvém životě se objevil svého času i seakajak. Jak, proč a kdy?
„On se objevil a pořád trvá. Ani nevím, jak se vlastně objevil. Já jsem chvíli jezdil na divoké vodě, ale úplně amatérsky, pak se mi líbilo putování po vodě. Pak jsem zažil 14 dní pádlování v Anglii, na různých mořích a pobřežích, opravdu mě to chytlo. Já si plním na seakajaku svoje sny a malá dobrodružství, jako z Lipna do Hřenska, loni jsem opádloval Rujána. Letos bych chtěl opádlovat Bornholm. To mám takový sen.“
Ztratil se někdy v Krkonoších? A jak moc byl komplikovaný výstup na El Capitana s nevidomým horolezcem Honzou Říhou? Poslechněte si celé Zálety.
Související
-
U nás je jedno, jestli jste zedník, nebo generální ředitel, říká boudař z Brádlerek Petr Bárta
Patří k nejstarším boudám v Krkonoších. První zmínka je z roku 1637. Leží v nadmořské výšce 1156 metrů nad Špindlerovým mlýnem. Ano, mluvím o Brádlerových boudách.
-
Martin Wichterle nechal opravit Vrbatovou boudu a jeho sklárny vyrábí České lvy
Na Zlatém návrší stojí od roku 1964 Vrbatova bouda. Jejím majitelem je původem geolog, dnes průmyslník a majitel firmy Wikov Industry Martin Wichterle.
-
DPH na Dvoračkách? Držková, pivo, houska, směje se majitel boudy Milan Starý
Milan Starý pochází ze středočeských Bečvár. Za rok to bude 30 let, co se přesunul na krknošské Dvoračky. Původně jenom na rok, ale hospodaří tu dodnes.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.